Vo kouzlení s jaroměřickýma dobrotama

Strašně moc si vážím toho, dyž někdo dovede vzít pár dobrejch věcí a vyčarovat z nich eště něco lepčího. Už jste slyšeli vo kouzelnicích, který takhle čarujou z našich laskomin?

Esivá koukáte na naše mlíkárenský internety nebo fejsbůky, už ste je asi potkali. Sou to holčiny, kerý mají děsně šikovný ruce a hlavu votevřenou. Míša Šůša třeba čaruje s naším sýrem Fénixem - napadlo by vás dát ho do houstiček, nebo z něj udělat smetanový kuličky do špenátu?

Hanka Lamka je zase fitness holka, které nedělá problém přebíhání mezi kuchyní a posilovnou - a ještě je u toho oblečená podle poslední módy. Ta z Fénixe vyrobila mrkvovej koláč nebo třeba těstovinový taštičky. Znáte mě, že bych byl kdovíjakej sportovec, co každý ráno běhá a jí jenom klíčky, to se moc říct nedá. Ale i tahle holčina mě přesvědčuje, že i děsně zdravý věci můžou být děsně dobrý.

Tereza má blog s ohromně sympatickým názvem Výpečky. Její bábovku mi upekla mamina minulou sobotu - a řeknu vám, já se do ní normálka znovu zamiloval. Do maminy. Do tý bábovky teda taky. No, vono to asi bude nějak souviset.

Nedávno sem narazil na Vendulu a její parádní receptůru na domácí ledňáky Míša z našeho tvarohu. To se hodí hlavně teď v létě.

A taky je tu třeba Šárka, její Tvaroh a povidla a úžasný kapkejks. Ty sou navíc úplně bezlepkový. Až náš malej Brumda trochu poporoste, myslím, že se po nich taky utluče.

A vim, že takovejch šikovnejch koček u nás máme spoustu. Dycky, dyž chodim v mlíkárně kolem sejra a přendávám tvaroh sem a tam, řikám si, kampak zrovna tendle kousek doputuje a komu bude chutnat. Strašně moc bych chtěl vidět všechny ty dobroty, co z nich lidi vytvořej. Jak to bude vypadat načančaný na talíři, někdo se na to bude těšit a pak si na tom pochutná. Co dyž právě teď v Hrochově Týnci někdo peče třípatrovej dort z našeho tvarohu?

Sem hrozně rád, že sou ty internety. A že lidi rádi jí a vaří a dovopravdy je baví si s tím pohrát a vyřádit se. A že se najdou lidi, co vo tom svým tvoření píšou a ukazujou i vostatním, co všechno se dá vyčarovat. A taky Jarin pak má dušičku v peří, dyž si může říct, tak aj díky mojí robotě někdo uvařil takovou ňamku.

Mám děsnou radost z toho, že i dyž máme jako národ svý mouchy a nejni jich málo, jednu věc umíme - vymejšlet, tvořit, dělat něco z ničeho, a z dobrejch věcí udělat úplný zázraky. Že nás napadne si Fénixe nejen namazat na chleba (i dyž to na snídani miluju), ale smíchat ho s mrkví a dát ho do buchty. A nebo do omáčky. A nebo do těstovin. Že si neřeknem, poslyš, to je ale blbost. A že dyž někdo něco takovýho řekne, objeví se jinej, co mu odpoví: “A jak to víš, dyž si to nezkusil?”

Jedna věc je, dyž v důsledku týdle naší tvořivosti vyrábíme suši z párků, smažák bez sejra a kuře bez kuřete. Protože chcem prostě přechytračit systém a dokázat si, že to svedem taky, sice to suši nebude, ale bude to levný.

Druhá věc je, dyž se rozhodnem vyrobit něco fakt poctivýho. Z poctivejch surovin. Třeba to bude i trvat. Ale bude z toho malý umělecký dílo. Na to, že umíme i takový věci, sem moc pyšnej.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna