Vo balení

Balíme na dovču. Nikdá sme nebyli ňák moc náročný, ale beztak si všímám, že v životě lidskym sou vobdobí, kdy toho potřebuje víc. Eště teď si pamatuju, jak jsme jeli na dovolenou poprvý s našim prckem.

Balíme na dovču. Nikdá sme nebyli ňák moc náročný, ale beztak si všímám, že v životě lidskym sou vobdobí, kdy toho potřebuje víc. Eště teď si pamatuju, jak jsme jeli na dovolenou poprvý s našim prckem. Bylo mu asi vosm měsíců a jeli sme do Novejch Hradů. Jo, přesně… do místa, kerý je vod Jaroměřic vzdálený pár hodin vlakem. A štyry dny dopředu sme si sepisovali, na co nesmíme zapomenout. Dva baťůžky, co jsme běžně na tejden vozili, se rozrostly vo loďák a krosnu. Kodrcat se vlakem se starou libertou bylo pekelný a malej, než sme dojeli na místo, dokázal třikrát evakuovat kupé. Kam se hrabou policajti se svym: rezejdite se. Stačilo buď řvát jak tur, nebo smrdět jako… no vlastně taky jako tur. 

A víte, co na to bylo vůbec nejlepčí? Dojeli sme do Novejch Hradů, zabydleli se, vyrazili na procházku a začaly nám chybět věci. Tuhle dudlík, kerej prcek zarputile vodmítal někdy vod půl roku, ale zrovna si vzpomněl, že by ho chtěl. Tamdle pláštěnka přes kočár, kerou sme chytře nechali sušit vod posledního deště na šňůře doma. Během toho tejdne, co sme byli pryč, sme narazili vodhadem na sedm vosm věcí, kerý nám postupně zhatily 4 výlety ze šesti, co sme měli naplánovaný. Mamina řičela, já popíjel lahváče a malej si na pokoji hrál s dřevěnejma kolíčkama, případně rozebíral parkety, kerý nebyly zrovna nic moc (pak sem je zase dal dohromady, ale beztak nám po měsíce návratu z dovolený eště přišel účet na 394,50 za vopravu. A to tenkrát nebyly malý peníze). Jako řeknu vám, byla to dovolená jako víno. 

A tak, dyž teď vidim zase ty naše dva vobyčejný baťůžky (mimochodem zase jedem do Novejch Hradů, páč dobrý holuby se vracej a my si je tentokrát už fakt chceme užít), je mi přitom tak trochu nostalgično. Tim spíš, když vim, že těch věcí potřebujeme čim dál míň. A za pár let třeba pojedem už jen s jednim báglíkem, páč krásný voblečení určitě neupotřebíme a taky nebudem chodit na žádný dlouhatánský vejlety, takže budou stačit jedny boty a vobyčejnská šusťákovka. Možná vám to příde depresivní, ale víte co, nakonec bude každej z nás potřebovat vobyčejnej dřevěnej futrál nebo porculánovej džbán. A sbalený budete raz dva. Halt přirozenej vývoj. Tak proč se tomu bránit? 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna