Vo špatný náladě

Neska sem asi vstal špatnou nohou. Jaksi mě bolí hlava a nemám na nic náladu. Dyž musím něco dělat, tak mě to rozčiluje. Dyž nemám co dělat, rozčiluje mě to taky.

Znáte takový ty stavy, kdy nemůžete snýst ani tikání hodin? Máte pocit, jak dyby vám malej vošklivej mužík zarážel krumpáč do spánků
a eště u toho stepoval a vyplazoval jazyk. Přesně tak sem si připadal v 4.58 ráno. Musel sem vstát, sundat je ze zdi a zavřít v komoře.
Dyž už sem byl vzhůru, šel sem si pro zbytek tvarohovýho štrúdlu, co sem si včera pracně urval vod pusy a schoval na snídani.
A co myslíte? Byl fuč.
Popad mě amok, že bych nejraděj šel spící mamině vynadat. Ale racionálně uvažující část mý osoby řekla: Jarine, dyž si ji rozzlobíš, jaká je šance, že ti upeče další? Tak sem si namazal chleba a uvařil kafe.

Ale ta nálada mě nepustila celej den.

Aspoň že to mlíko neumí mluvit a nemohlo se se mnou hádat. Jen bylo trochu napěněný, dyž sem s ním v kádi točil, jak dybych v něm pral prádlo.
Snad z toho nebude smetana.

Cestu z práce sem taky protrpěl. Prostě zrovna neska musí šichni jet čtyrycítkou.
A to vedro a dusno! Eště sem si neprozíravě voblík dlouhý gatě. I ta moucha, co mně ráno vlítla do auta, to už zabalila a leží na palubovce čapama nahoru.

Došel sem domů. Mamina mě cvrlikavě pozdravila a hned na mě začala hrnout novinky, což jindy absolvuju s trpělivým kejváním
a úsměvem. Ale neska ne. Stačil jí jedinej pohled a věděla. „No jo, zas máš bručivou. Tak to ti povim vo sousedovi až zejtra. Běž si zalézt.“

Sem zalezlej. Počítač mě vytáčí. Nedávno se na něm vobjevily nový Windousy a vůbec sem je tam nechtěl. Prostě mně to zničehonic napsalo, že spouštím instalaci 3… 2...1 a Jarine stav se třeba na hlavu. Tadá. Půlka věcí nefunguje a synátor nemá čas přijet s tím něco udělat. A pořád mě bolí hlava. A nemám co dělat.

Du se maminy zeptat, co teda chtěl ten soused, ať se můžu zlobit na něj.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna