Vo vánočnim šílenství

Jednou do roka se stane, že se lidi nadobro zcvoknou. Teda... voni lidi sou cvoci jak je rok dlouhej, ale maj lepší a horší chvilky. No a ten měsíc před Ježíškem je to teda fakt vostrej.

“Nesnášim Vánoce,” prohlásila mamina a vplavila se jak velká voda do vobýváku. Do půl druhý ráno pekla perníčky. Z řeznictví vylítla jak střela, aby voběhala milión kšeftů a koupila v nich pět kilo dupaček pro škvrně toho našeho mladýho. Mě hnala z mlíkárny pro vořechy. Lednička je plná jaroměřickýho másla. A pak ještě fičela pro větvičky na adventní věnec a málem přitom zmrzla. Jenže nemít doma adventní věnec, to si až do Štědrýho dne nemůžete přivýst ani návštěvu.
Jednou do roka se prostě stane, že se lidi nadobro zcvoknou. Teda... voni lidi sou cvoci jak je rok dlouhej, ale maj lepší a horší chvilky. No a ten měsíc před Ježíškem je to teda fakt vostrej.

Třeba to s tím cukrovím. Mamina je skvělá ženská, ale upřímně, z těch jejích kamarádek by se jeden pominul. Vod listopadu se trumfujou, kolik budou mít druhů. Mezi tím se pohádaj, protože jedna počítala jako dva druhy, když je linecký namočený v čokoládě a když není. Druhá je ublížená, protože má míň druhů, ale dělá mrňavější kousky, takže to dá víc práce. A největší neštěstí nastane, když vlezou na internety a hledaj recepty. A vydržej se tam tři hodiny dohadovat vo nejlepčí recept na perníčky, který zaručeně hnedka změknou.
Zadruhý to s těma dárkama. Jednoho by z toho piclo. Napíšete si seznam, čučíte do něj a škrtáte. Vlastně už nemáte kdy si uvědomit, že původně šlo vo to udělat někomu radost. Protože teď máte položky a de vám hlava kolem, že pro toho a pro toho a tamtoho eště nic nemáte. A kdyby šlo jen vo to. Taky musíte vymyslet, co asi bude mít von pro vás. Abyste mu třeba nedali něco vo moc levnějšího a von nebyl uraženej. Nebo vo moc dražšího, protože to by se zase chudák styděl. A poněvač dárky se sháněj ve vobchodech, je už vůbec všechno v háji. Vobchody sou plný lidí. Myslim, že nikdy v roce na sebe lidi víc nenadávaj než před Vánocema. Protože sou prostě všude. Ve vobchodech, v autobusech, na trzích. Všude se hemžej, je jim zima a nemaj při tom všem ani šanci se zamyslet, co že by ten někdo druhej vlastně chtěl. Tak to pak kolikrát vzdají úplně a dají si do vobálky peníze. 
A zatřetí, hrome, zatřetí ten úklid. Když na Vánoce nemáte napucováno, patří vás zastřelit, protože ste špatnej člověk. Do bordelu vám vánoční kouzlo nepříde. Vánoční atmosféra na vás totiž dejchne, když přídete domů a najdete udejchanou a ztahanou manželku, co právě dopucovala vokna a teď řve na děcka, že jí je volepily papírovejma vločkama.

Já vim, že sem nevrlej. Abych taky nebyl. Právě sem přilít z přelidněnýho kšeftu s hadrama, kde sem si musel zkusit kalhoty, co mi mamina chce koupit. Večer prej budem sepisovat, komu poslat pohled, ať nikdo není naštvanej.
A tak sem se naštval já a vyhlašuju: Lidi, klid. Pomalu. Postupně. Myslim to vážně. Vo tomhle Vánoce nejsou. Sedněte si. Dejte si kafe. Bavte se spolu. Nechte děcka s váma šoulet velký hnusný vanilkový rohlíčky, co se nebudou líbit sousedce. Dejte si míň dárků, ale vymyslete, z čeho ten druhej bude mít radost. Nebo si nadělte balení ajdamu, ale srandovně ho zabalte, ať je s rozbalováním nějaká legrace. Nešůrujte každej cenťák podlahy. Zpívejte si koledy. Nešilte.
Protože jinak mě z vás na mou duši trefí šlak a žádný moudro už ze mě nikdá nevypadne.

 

Zdroj fotografie: www.compfight.com

Vloženo

Jaroměřická mlékárna