Vo Novohradskejch horách

Na svym Fejsbuku sem slíbil vobrázkovýho průvodce po Novohradkách. A teda je fakt, že sem ho měl i v plánu, ale nakonec se mi to zvrtlo, takže sem jen sepsal to vůbec nejdůležitější, co se nám tam s maminou stalo.

Na svym Fejsbuku sem slíbil vobrázkovýho průvodce po Novohradkách. A teda je fakt, že sem ho měl i v plánu, ale nakonec se mi to zvrtlo, takže sem jen sepsal to vůbec nejdůležitější, co se nám tam s maminou stalo, co sme viděli a tak vůbec. Držte si teda klobouky, jedem z kopce. 

První svačna byla eště vod nás z mlíkárny. Poctivej ajdam nakrájenej na kostičky a zapitej zbytkem vína z vlaku. Kerý teda vod nás z mlíkárny nebylo. 

Hned ze začátku pak taky bylo jasný, že tahle dovolená bude vo srdíčku a dojímání. Tam, kde sme byli ubytovaný, měli totiž výzdobu, se kerou sem si jako prcek hrál.

Při návštěvě jednoho z přilehlejch rakouskejch městeček sme se setkali mimo jiný s nepochopenim. “Proč mi nepíšeš, kámo? Proč nic nesdílíš?” Tak ňák se tendle chlápek musel cítit, dyž ho sochali. 

A dyž už mluvim vo Rakousku, musim říct, že sem už viděl hodně a jednoho sádrovýho trpajzlíka na zahrádce máme taky, ale čeho je moc, toho je příliš. 

Takle to vypadalo, dyž sem lez snad po třiceti letech na strom pro třešně… 

…a takle, dyž sem se vracel dolu.

Podobnejch fešáků bylo plný podhůří. Dyby tam přijeli frantíci, stačilo by jim vzít lopatu nebo vidle… Jo a šimnite si, toho frajera co vzádu vypadá jako provazochodec na laně. Hotovej kumštýř.

Co mě jako fakt hodně překvapilo, že hranice sou furt dost vostře střežený…

…a že ani po těch letech se na nich nezapomíná na to nejdůležitější.

Zapomenutý a vopuštěný vesnice tam strážej vopuštěný a zapomenutý stromy. Až se rozpadnou na troud, neštěkne už ani pes po zašlej slávě starejch usedlostí…

… a lidi tam budou chodit už jen na houby.

Byly jich tam totiž mraky. 

Jo a víte co? Nakonec to celý skvěle dopadlo. 

Fakt!

Vloženo

Jaroměřická mlékárna