Vo bolavejch nohách a mlíčný vobloze

Vyrazili sme s maminou na vejlet. Do Beskyd. Na to, že je konec května, bylo počasí dost aprílový. Ale dobrý jídlo a dobrý víno spraví šecko.

Sem z toho vejšlapu na Lysou horu eště teď celej bolavej. Štrachali sme se nahoru celý dopoledne.
A dyž sme se tam vyškrábali a podívali se dolů, připadal sem si jak v práci. Všade samý mlíko.

 

 

Ale sem na sebe hrdej. Nepamatuju, kdy naposled moje kosti absolvovaly toli pohybu.
Naštěstí mamina nabalila ranec jídla, tak sem se při chůzi průběžně posilňoval. Jak tady ten žlutočernej frajer,
kerýho sme potkali po cestě dolů.

 

 

A zvěře tam bylo povícero. Tadyhle mám jednu fotku pro pozdější blbnutí hlavinky důvěřivýho dítka.
Už se těšim, až časem povim Brumdovi, že normální slimáci sou modrý a ti na naší zahradě sou děsně vzácní. :)

Mimochodem, už je tomu našemu klučinovi rok. Vo víkendu bude voslava.

 

 

Jaroměřickej sejra jel na vejlet s náma a ve společnosti dalších dobrot mu to na stole vážně slušelo.
Škoda, že sem vám to nestih vyfotit. Jenže dyž dostanete po celodenním šlapání pod nos jídlo,
tak se na ně holt vrhnete bez přemejšlení. Vzpomněl sem si na foťák až při válení u krbu.

 

 

Přeju pěknej víkend! Aspoň takovejhle:

 

 

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna