Prokrastinace zachraňuje životy

Tohle jaro stojí za starou belu. Prší, jen to pleská a nejhorší na tom nejni ani to, že nám to dvakrát vyplavilo stodolu, jako spíš, že si z toho ani jako národ neděláme srandu.

Tohle jaro stojí za starou belu. Prší, jen to pleská a nejhorší na tom nejni ani to, že nám to dvakrát vyplavilo stodolu, jako spíš, že si z toho ani jako národ neděláme srandu. Prej jsme smějící se bestie - řek to kdysi nějakej skopčák. Ale jak se zdá, je to vocáď pocaď.

Lidi u nás v Jaroměřicích choděj jako zmoklý slepice. Koukaj na sebe, ani se neusmějou. Fórky, který byly v naší mlíkárně na denním pořádku, se nedějou. A všichni jak pitomí koukaj doma na telku a čekaj, která řeka se zase vyleje. 

Já teda nejsem žádnej filosof, ale řekněte mně, když celej národ rozhodí blbý počasí, kdo je tady vlastně pán tvorstva? A když i náš veleváženej pan prezident zaleze do kutlochu jako jezevec a ani nevystrčí čumák, je to teprv podivný. 

A tak je pecka, že porád existujou věci, kterým je možný se smát. Jsem taky na Facebooku a tuhle tam na mě baflo slovo prokrastinace. A pak jsem ho slyšel v telce. Hej, mně to tak pobavilo. Dřív (myslim jako za minulýho režimu, jak se teď moderně řiká) se tomu říkalo: "Ten člověk si dělá, co chce. Nejni moc výkonej v práci, ale už si postavil chatičku, a barák hodil do štoku." Všichni moji kamarádi (a já teda taky) prokrastinovali, jen to fiklo. Jasně, že vokrádali stát a vokrádli zaměstnavatele a bůhví, co ještě všechno, ale žili šťastnej, spokojenej a svůj život. 

Já nejsem žádnej filozof, ale ty lidi tím, že kašlali na svoje povinnosti, tehdá žili spokojenej život, Jasně, nebylo to produktivní a tahle kapitalistická doba jim asi utla tipec. A nebo možná ne, páč si našli jiný cesty. Sice díky nim ten kapitalismus nevybudujem, ale čert to vem, když jsou sami spokojený. Já si myslím, že prokrastinace je jen to, že se lidi bráněj nějakýmu spoutání. Že chtěj naplno žít. A žít po svym. 

Je to stejný, jako se Čecháčci smějou všemu, čemu můžou. Taky se tim něčemu bráněj, ne? A když příde ňákej diktát shora, třeba když tisíc dnů nepřetržitě prší, zabije to jejich přirozenost. 

Podle mýho je kašlat na věci normálka. Dělaj to tak všichni odjakživa. Zabíjí to, co je štve. A chráněj si svůj život. Ne každej je totiž Hitler nebo Napoleón, aby rozhejbal lidi k ňákejm činům a nevodkládal to nadosmrti. A víte co? Já si myslim, že je to sakra dobře. A to slunko už by mohlo zase vyjít. 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna