O pivu a ztrátě duše

Pár vodstavců si budete myslet, že mluvim vo kravinách a spojuju blbosti, a pak si přečtete pointu a pochopíte, že to tak je. U nás v Jaroměřicích pár chlapů věří v docela zásadní a pro výtoč Fandovy hospody extrémně důležitou věc.

Pár vodstavců si budete myslet, že mluvim vo kravinách a spojuju blbosti, a pak si přečtete pointu a pochopíte, že to tak je. 

U nás v Jaroměřicích pár chlapů věří v docela zásadní a pro výtoč Fandovy hospody extrémně důležitou věc. Věří v to, že když vodejdou vod rozpitýho píva, nedej bože vod píva, kerý nebylo ani rozpitý, ale už jim stojí na stole, sebere jim to kus duše. Nevim, kdo to zaved, ale je to nejsilnější druh víry, co sem kdy moh na kom pozorovat. Mnohem silnější než dávná víra v lepší příští. Mnohem silnější, než víra v jakýhokoli boha. Mnohem silnější než víra dnešních mladejch ve všechny ty antiprokrastinační blbiny, světy plný inspirace a pravidla, jak udělat věci tak, aby měl člověk každej den ve svý hlavě uměle vyvolanej pocit, že má všechno hotový.

Jasně, že je dobrý pro pochopení vědět, že víra v naši pivní věc u jaroměřickejch chlapů stoupá spolu s tim, kolik piv vypili. Je to běžnej jev, snadno pozorovatelnej u každýho člověka, co si ordinuje víru v cokoli. Dyk si to vemte:

Počet votčenášů z vás podle určitejch měřítek dělá lepšího člověka. Aspoň tak nějak chápu rozhřešení.
Nárůst vodškrtnutejch položek v lístku úkolů na konkrétní den vám zase dává dobrej pocit, že ste výkonný a že se neflákáte.
Počet uběhnutejch kilometrů z vás dělá zkušenějšího běžce, kerej postupně začíná věřit v to, že je schopnej uběhnout cokoli jak chce rychle a eště se u toho smát.
Počet napsanejch předsevzetí na blogu dělá z blogerů krásnější lidi a dává jim v očích jich samejch víru v to, že rok 2014 bude vo dost lepší než rok 2013, i dyž k tomu ten rok nemá vůbec žádný jiný předpoklady.
Počet přečtenejch knížek prej buduje moudřejší lidi.
A počet zhltanejch vodbornejch článků zase dává lidem víru, že dokážou vodhadnout, jak se bude ta kerá voblast lidskýho vědění vyvíjet v příštim roce - takový lidi si pak říkaj honosně, že dokážou poznat trendy, a přitom nepředváděj vůbec nic jinýho, než poučenej (a to někdy fakt zaujatě a hloupě) vodhad.

A teď se asi ptáte, proč je pivní boj vo duši a její kompletní verzi lepčí. Důvod je prostej. Člověk vidí a cítí vokamžitej efekt. Dyž máte tak skvělýho hospodskýho, jakym je Fanda, tak máte vo duši perfektně postaráno, a dyby bylo na něm, piluje ji k dokonalosti porád dál a dál, páč před sebou budete mít pořád nový a nový píva. Takovýhle služby vám žádná jiná mytologie a rádoby vopravdunámdevovašedobro-víra nedá. A navíc vám k úplnosti duše prostě stačí dopít, což se u běhu ani literatůry fakt říct nedá.

V Jaroměřicích pak všichni dobře víme, že s každym dalšim vypitym kouskem je naše duše hmatatelnější, a cítíme takříkajíc vokamžitej efekt, což je něco, co nikde jinde neseženem. A co je na tom nejlepší, sami si určujem, v jakym stavu ji nakonec budem mít, a našim úkolem je jenom to, aby byla kompletní, což zase dělá dobře našemu pocitu, že dotahujem věci do konce - je to přitom nekomplikovaný a skvěle přímočarý, protože proč si komplikovat život něčim složitym - malejma krůčkama k úplnosti, no ne? 

A nakonec, poučený z minulosti, nepřesvěčujem ani sebe ani svý vokolí vo svý přemoudřelosti a nepředpovídáme, jak bude vypadat příští rok v našem voboru. Víme totiž dobře, že ať budem dělat, co chcem, dvě tři piva nám doma projdou s přehledem, čtyry pět znamenaj nataženej čumák vod našich milejch a devět deset rozbitej nos a spaní na zápraží. Je to náramně komplexní systém a přitom tak snadno přijatelnej, až vobčas s pokorou žasnem, že se vobjevil v našich vobyčejnejch hlavách. Dochází nám ale, podobně, jak řikaj všecky velký učení současnosti, že všecko velký a převratný vychází z niter lidí, votázkou jen je to vobjevit. A pak umět prodat, což teda už ty učení neřikaj.

Jo, a vodkoukal sem vod jinejch lidí, co píšou takovýhle zápisky, že by na konci mělo bejt ňáký morální ponaučení. Tak ho teda píšu: DOPÍJEJTE SVÝ PÍVA. VAŠE DUŠE SI TO ZASLOUŽÍ. 

A vopravdová pointa: Za poslední dobu sem čet tolik rádobyinspirativních keců, tolik předpovídek příštího roku, tolik zaručenejch rad, jak víst skvělej život, a byl sem úplně u vytržení tim, jak to tuna lidí žrala a dávala tomu srdíčka, že mi to nedalo. Sem si jistej, že tadle pivní kultura je stejně dobrá a stejně zbytečná a že velkohubý kecy jí sou schopný povznýst do stejnejch výšin a dát jí stejnej punc, jako skvělejm návodům na lepčí cokoli. Proto sem to napsal - možná neuměle, ale doufám, že vám, co ste to dočetli, dojde, jak jedovatý a zbytečný sou šechny to motivační bláboly, a že je můžete nečíst a nebo si jejich čtením a následnym sněnim vo něčem krásnym, jako je úplná pivní duše, nekrást čas. Prostě začněte rovnou pít!

Vloženo

Jaroměřická mlékárna