Vo sluníčku

Normálně se toho vod Jarina nedočkáte, ale teď to příde. Tendleten příspěvek bude sluníčkovej. Úplně celej bude vo sluníčku. Víte proč? Protože tady v Jaromkách svítí jak vo život!

Letos kolem toho svýho nástupu udělalo velkou drámu. Koukali ste v pátek na zatmění? Představuju si, jak Slunko s Měsícem seděli na pivu v nejzaplivanější putyce Mléčný dráhy a říkaj si:

“Ty, hele, chtělo by to k tomu tvýmu jarnímu nástupu udělat ňákou parádu, ať nám neklesá sledovanost. Znáš to, nějakej tendlecten, jak se tomu říká, márketink. Na Zemi je to velkej hit.”

A Měsíc povidá: “Dobrej nápad, kámo, co takhle zatmění? To je stará dobrá klasika.”

A Slunko na to: “Zatmění je bezva, ale už to tady bylo kolikrát. Zase ať si nezvykaj.”

A tak tam chvilku seděj, srkaj meziplanetární dvanáctku a zobaj Jaroměřickej mix, a pak Měsíce napadne:

“Víš co, brácho, vemem to vod podlahy. Uděláme to, jak budem mít teď tu jarní rovnodennost. A víš co? Zrovna budu mít nov. Z toho si každej astrolog sedne na zadek.”

Já kvůli tomu dokonce na chvíli nepozorovaně vyběh z mlíkárny. Protože svářečský brejle doma nemám a poslední disketu sem vyhodil vloni, zkoušel sem na to hledět přes prsty. Šel kolem mě takovej mladej kluk a asi se mu mě zželelo, protože na mě chvilku koukal, a pak se naklonil a děsně tajně mi pošeptal: “Vono se dá koukat i přes cédéčko, dyž si ho dáš dost blízko k vočím.” A zamával mi před vobličejem starou plackou vod ejsídísí.

Tak sem vystartoval do nejbližší trafiky. A ptám se, jestli maj cédéčko. Nějaký. Že je mi jedno jaký. Že přes to chci akorát koukat na zatmění.

Paní chápavě pokývala hlavou. Zanořila se pod pult a našla to nejlevnější, co měli. Stálo deset korun a menovalo se “Učebnice psychokyneze”. Nemám šajnu, co to je psychokyneze.

Ale koupil sem to. A koukal sem. Fakt to fungovalo.

Mám z toho radost. Že dyž přijde na věc, tak lidi pořád umí žasnout nad takovýma blbostma. Slyšel sem, že v někerejch firmách dokonce vyhlásili pauzu, aby to nikomu neuteklo.

Teď už to tu velkou parádu mají ti dva za sebou. Slunko má zase šichtu až do podzimu a bere to zodpovědně, jak se dá. Promenáduje se nad Jaroměřice, hřeje, vytahuje kytky ze země a poňouká všecky fógly k nadšenýmu cvrdlikání. Kočky sou rozvalený a vyhřívaj se. Já na to koukám a těšim se, že se po práci pudu projít. Demonstrativně nechám doma bundu. A budu se z toho radovat jak malej.

Jaro je prostě bezva.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna