Vo neschopnosti a úspěchu

"Seš neschopnej," řvala na mě máma, dyž sem nosil domů kule a čtverky z matiky a fyziky a málem kvůli tomu prolítnul už v sedmý třídě. Jo, sem.

"Seš neschopnej," řvala na mě máma, dyž sem nosil domů kule a čtverky z matiky a fyziky a málem kvůli tomu prolítnul už v sedmý třídě. 

"Seš neschopnej," řvali na mě, dyž sem těsně po vyučení nastoupil do práce a neuměl sem správně nastavit mašiny, co v mlíkárně míchaly smetanu, aby se nesrážela.

"Seš neschopnej," křičela na mě moje ženská, dyž jsem dvě hodiny uspával caparta, kerýmu zrovna rostly zuby, a jen co ho vona vzala do náručí, spal jak špalek.

"Seš neschopnej," řikali mi teď posledně v práci, páč sem řek lidem špatně instrukce, zbytek domotali voni a nestihli sme dodávku.

A víte, co vám povim? Jo, sem neschopnej. Nemam ani talent na matiku a fyziku, neumim kouknout na věci a hned je spravit, nemam ani zaboha trpělivost s malejma děckama a netušim, jak říct lidem, aby se drželi instrukcí a dělali skvělou práci. Sem v tom neschopnej a vim to. A nejni ulejvání, že na sobě v těchhle voblastech nechci makat, jen mě to prostě netěší, protože mě těší miriáda jinejch věcí jak v práci tak doma a protože si přece nepokazim radost ze života věcima, kerý mi nejsou po chuti.

Čet sem teď ňáký děsně moudrý články vo tom, že by člověk měl pilovat svý přednosti a v těch se stát šampionem. A to, vo čom tuší, že v tom tak dobrej nejni, by měl pustit za hlavu a vyhejbat se tomu, páč v tom nikdá nebude mistr. Příde mi to ale jako kecy. V životě sem se naučil tunu vychytávek, ke kerejm sem nikdá neměl sklony, a i dyž sem to zkoušel prvně podruhý podesátý, vypadalo to, že je nemůžu zvládnout. Chcete příklady? Piju pivo a kouřim - dvě věci, kerý mi trvaly naučit se snad půl roku. Vim, že nejsou bohulibý, ale vystrčil sem kvůli nim hlavu z krabice a šel si tvrdě za svym, páč sem chtěl v těchdle disciplínách dosáhnout mistrovství. Naučil sem se malovat kvartýry, i dyž sem aspoň desetkrát vyplácal na zdi tolik vápna, kolik by měl vopravdovej malíř na celej panelák. A naučil sem se mít rád svou ženu, i dyž mě uháněla snad dva roky a já jí nemoh kvůli tomu vystát. V každym z těch bodů sem teď dobrej. Ne, dobrej! Sem v nich skvělej, a sem si jistej, že sem k nim neměl nikdá ani kapku talentu a pracně sem na nich musel makat vod začátku. 

Jak to souvisí s těma článkama? Dyby lidi měli vod začátku pilovat jen to v čom sou dobrý, kadili by furt jen do plínek a dumlali mámám bradavky. Chybí mi v nich teda důležitá věc. Snad ani jedinej neřiká: "Zkoušej frajere, natřískej si milionkrát hubu, hledej, co ti bude šmakovat a teprav pak u toho zůstaň. A nikdy se nenech nikym přesvědčit vo tom, aby ses vracel ke věcem, na kerý nemáš koule a do kerejch nechceš investovat energii, páč pak prodáváš svojí vlastní duši." A to je celý.  

Vloženo

Jaroměřická mlékárna