Vo choření z votevřenejch voken

Dobrej spánek je základ. Dyž se vám ho nedostává, ste jak praštěný po hlavě. A já mám pocit, jak dyby mě do ní měsíc kopala kobyla. Mám nejstrašnější nemoc na světě. Mám rýmečku!

Znáte to. To si tak v klídku spíte a pak vás ze sna vytáhne nějaký bzíííííííí. Tak se votočíte, úspěšně znova usnete a po pěti minutách zas bzíííííí. To pak člověku nezbejvá nic jinýho, než to spaní zabalit, nahmátnout bačkoru a jít na něj. Na komára. Protože dyž to člověk neudělá, vypadá ráno, jak dyby měl neštovice.

Jak sem říkal, že vosy sou k ničemu, tak bych tímto chtěl oficijélně přidat na seznam komáry. Ale musim uznat, že svou práci dělaj dobře – vysajou z člověka krev, energiju aj nervy.

Tak sem se jednoho dne vytočil a rozhod se jednat – koupil sem si síť do vokna. Na voslavu a demonstraci vítězství sme měli dva tejdny vokno dokořán celej boží den i noc.

No.

A vo tom je ten další problém. Dyž totiž venku spadne teplota vo 20 stupňů a vy furt necháte votevřený okno, tak se jednoho dne vzbudíte s vomrzlejma palcema a nudlí u nosu.

Tak sem to vokno zavřel. A chořim.

Je na tom ale dobrá jedna věc. Dyž sem chorej, mamina mně dycky vaří čaj s rumem – a že sem nemocnej, tak mně dopřává a dá tam vo půl štamprle víc, aby se mně dobře spalo.

A vobčas, dyž je dobře naladěná, mně k tomu upeče štrůdl s tvarohem. Samo že tam dává tučnej tvaroh a taky eště ždibet másla, aby to pěkně klouzalo do krku.

To je vám takový polibčení, že vobčas tu nemoc trochu simuluju. Eště sem stih z mlíkárny čerstvej tvaroh donýst, tak večer očekávám hody.

A děcka, na vás spolíhám, že jí na mě to simulování neřeknete!

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna