Vo Český poště

Tak na poště už mi prodaj i cigára. Prej proto, že vloni klesly příjmy za jejich klasický služby vo 600 milijónů.

Tak na poště už mi prodaj i cigára. Prej proto, že vloni klesly příjmy za jejich klasický služby vo 600 milijónů. Ty vado… to bysme v mlíkarně měli, dyby nám klesly prodeje sejrů, začít třeba vopravovat auta, ne? Já sice vobchodu rozumim málo, ale nebylo by lepčí třeba zlepčovat svý služby, než dělat z pošty trafiku a pojišťovnu v jednom?

Řeknu vám jeden moc poučnej poštovní příběh

Tudle sem tam byl. Přišel mi ňákej balík, tak sem si ho skočil vyzvednout a chtěl sem v ten moment taky vyzkoušet novou kartu na placení, co sem si nedávno výhodně pořídil ke svýmu účtu. Přídu na místo a čekám. A čekám. A čekám. Přede mnou byla jedna pani, co si přišla pro dopis. Ten dopis nemohli najít. Hledali ho všechny tři ženský, co byly u vokýnek. Za mnou a vedle mě se štosovaly fronty. “Sou aspoň vobětavý,” řikal sem si. Nevadilo mi to. Nikam sem nechvátal. Dopis se vobjevil, ženská vodkráčela a já se dostal na řadu.

A v ten moment to přišlo. Eště než sem stačil cokoliv říct, nabídla mi pani stírací los pro štěstí. Že prej ty vod ní často vyhrávaj. Hezky se usmála, tak sem si ho vzal. A ženská vycítila příležitost. Prej esivá si vobčas dám pívo a esivá pak neřídim. Řek sem, že pívo jo a řízení ne. Nevodradilo jí to a nabídla mi alkoholovej tester. Že prej se můžem s chlapama v hospodě předhánět, kdo nadejchá víc. Tak sem si ho taky vzal, páč mi to přišlo jako fakt dobrej nápad a zrovna sme měli v mlíkárně vejplatu, takže peněz sem měl dost.

Chtěl sem teď poprosit vo svůj balík, ale pani mě předběhla, esi dyž piju a chodim do hospody, taky náhodou nekouřim. A ukázala mi nad sebou nabídku cigaret. Vzal sem si dva balíčky a pani kontrovala, že nemam zrovna zdravej životní styl a esivá sem pojištěnej. Tak sem řek, že jo, ale vona mi na to řekla, že to neva a že víc pojištění je lepčích. Prej pro jistotu. Že spolu vyplníme jednoduchej formulář.

Lidi za mnou byli už kapku nevrlí, ňáký vodešli a jeden se pani u přepážky ptal, esi taky na poště neprodávají zájezdy, že by jí prej hned jeden koupil. Na Sibiř nebo rovnou do prdele. Pošťačka ledově vopáčila, že ne, že až příští čtvrtletí. Já zatim vyplnil papíry, podepsal, pani to šecko načetla, řekla mi cifru a já v ten moment vytasil vítězoslavně kartu, že jí poprvý votestuju.

Ani nevíte, jaký bylo moje zklamání, dyž mi ta ženská s klidnym výrazem řekla, že esi nemám kartu přímo vod pojišťovny, že mam smůlu. Kartu sem zase schoval a z portmonky vytáhnul smutně peníze, dal jí je, strčil do tašky šecky věci, co sem koupil, a taky smlouvu a vodešel dom. Až dyž se mě mamina zeptala, kde mam balíček, došlo mi, že sem ho tam nechal.

A víte co? Bojim se tam jít znova. Na los sem totiž nic nevyhrál, alkhohol testr mi hlásí furt nejnižší počet promile ze všech mejch kumpánů a pojištění nejni platný, páč už jedno podobný mam. Proto mam strach. Kdo totiž ví, co dalšího můžou mít eště v záloze.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna