Vo tom, dyž Jarinovi pučíte mimino

Mladý se rozhodli jít večer do kina. Hlídat sme měli s maminou, ale ta vodjela k nemocný tetičce. A já sem řek, šak přece zvládnu pohlídat vlastního vnuka, no ne?

Mamina měla svý pochyby. Doteď si živě pamatuje, jak mý hlídání probíhalo, dyž byl malej ten náš kluk. Já si to teda nepamatuju, ale prej sem dycky usnul na gauči a malej mezitím třeba zalil všecky kytky v bytě limonádou. (Ne že bych to neuměl pochopit. Vony kytky sou taky jenom lidi a čas vod času musej mít chuť na něco vychlazenýho s bublinkama.)

Naše mladá, novopečená máti, ta měla taky svý pochyby. Nevim proč ke mně domácí žencký nemaj žádnou důvěru. Zato synátor ji ouplně uklidnil, prej že sem s děckama naprosto spolehlivej. A že dyž sem hlídal jeho, byla to dycinky veliká bžunda.

„No, tak vidíte,“ sem jim řek.

A tak sem si na to vykasal rukávy a večír v 18:00 sem si přišel převzít malej růžovej uzlík, kerýmu vod začátku řikám Brumda, poněvač brouká a vrní jak špatně namazanej motor.

18:00 – 18:30. Poslouchám čtyřicet pět tisíc instrukcí vo tom, co je potřeba kdy, kde najdu plíny, kde najdu náhradní voblečení, čím se to krmí, co mám dělat, dyž to brečí a co mám dělat, dyž to nebrečí. Moc to neposlouchám, přece si poradim. Nestarám se vo děcko prvně, ňáká mladá kočka mě nebude poučovat.

18:40. Po chvíli zmatenýho pobíhání se mladý konečně vypravujou. Přídou na film pozdě, ale mladá bude zato krásně načančaná.

18:41. Koukám na zavřený dveře. Potom na Brumdu v mý náruči. Brumda kouká na mě. Nevim, co na tom šici maj. Děcka sou roztomilý. Eště všem ukážu, jakej je Jarin děda.

18:42. Rozhod sem se, že Brumdu položim do postýlky a pudu si namazat chleba s pomazánkovým máslem, protože sem eště nestih večeřet. Jak sem to udělal, Brumda začal řvát.

18:43. Zvedl sem Brumdu. Drndám. Nebrečí.

18:44. Položil sem Brumdu. Brečí.

18:45. Zvedl sem Brumdu. Nebrečí. Du si namazat chleba s Brumdou na jedný ruce.

18:50. Mažu si chleba jednou rukou. Vysypal sem máslo na zem. Dyž sem ho zvedal, spadl mi nůž. Dyž sem ho zvedal, drbnul sem do sklínky se šťávou a polil sem Brumdu. Brečí.

19:00. Zmateně pobíhám po bytě. To mi mladá nemohla říct, kam dávaj náhradní voblečení?

19:05 – 19:20. Převlíkám dítě. Přemejšlim, esi se i počůralo, nebo esi je to ta šťáva. Myslim si, že šťáva. Šichta v mlíkárně je proti tomu převlíkání legrace. Šichta v mlíkárně se totiž nevrtí, nemává ručičkama a navíc neřešim, kde má kristepane zapínání.

19:25. Brumda začal znova brečet, i když má suchý voblečení. Proč? Pak mi to došlo. Já dyž sem nešťastnej, mám věčinou hlad. Čím se to dítě krmí? To mi mladá nemohla říct, kde najdu nějakou flašku nebo něco?

19:35 - 19:50. Po delším zápase sem Brumdu nakrmil. Vytuhl. Položil sem ho do postýlky. Probudil se. Vytáhl sem ho. Usnul. Dal sem ho do postýlky. Probudil se. Vytáhl sem ho. Usnul.

19:50 - 20:10. Chodím po bytě a drndám. Dítě spí. Volnou rukou stírám pot a konečně jím ten chleba s pomazánkou.

20:10. Dítě začalo řvát. Nevím proč. Zkouším ho houpat na rukách. To pomůže. Na dvě minuty.

20:12 - 20:17. Lítáme po bytě. Vžuuum vžuuum.

20:17. Objevujem zrcadlo. Je to fakt dost dobrý. Baf baf hele kuk.

20:19. Možnosti zrcadla sme vyčerpali. Brumda zase brečí.

20:25. Já sem ale blbej. Dyť je to jasný. To mi mladá nemohla říct, kde sou plínky?

20:32. Myslim, že s tou plínou něco dělám špatně. Nevíte někdo, kerou stranou to patří kam?

20:45 - 20:55. Brumda usnul. Zničeně sedím na gauči a koukám do zdi.

20:55. Mladí přišli domů. Snacha prohlásila: “Já to věděla, že bude celou dobu hezky spinkat. Ale proč má tu plínu vobráceně? A proč ji má přilepenou na bříšku?”


Tak mám to svý první hlídání za sebou. Sem se sebou dost spokojenej a za vodměnu si du dát kus sejra. Řek bych, že sem to fakt zvládnul.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna