Vo pomalý televizi

V Norsku mají novou módu. Celej norskej národ kouká v telce na pětihodinovej přenos toho, jak stařenky pletou svetr. Uvažuju, esi něco podobnýho můžem udělat v mlíkárně.

Už ste vo tom slyšeli? Menuje se to slou týví, pomalá telka. Že prej to je něco jako slou fůd nebo slou fešn. No a vypadá to tak, že v televizi vysílaj třeba sedmihodinovej přímej přenos toho, jak jede vlak z jednoho konce Norska na druhej konec Norska. Pak jim sedm hodin přišlo málo, tak vysílali sedmidenní plavbu lodí kolem celýho dlouhatánskýho pobřeží s každým fjordem, co byl po cestě.

Mělo to prej tehdá sledovanost 3,2 milionu lidí. Je to eště vo to vtipnější, že v Norsku jich žije akorát 5 milionů. Voni se smáli a ťukali si na hlavu, ale stejně to zapnuli. A to ne že by se koukli na pět vteřin a pak to dali na jinej kanál. Jeden pán vydržel ve vlaku celejch sedm hodin, pak se zvedl, chtěl si sundat kufřík z police a vystoupit. Až pak mu došlo, že je doma v obýváku. Když jela kolem Norska ta loď, lidi se srocovali všude možně a mávali jak vo život, aby taky byli v televizi. A nakonec zamávala i královna. Lidi koukaj na desetiminutovej záběr na jeden domek s krávou a sou napjatý jak struny. Čekaj, esi se třeba náhodou něco nestane, i když ví, že nejspíš ne.

Režisér řikal, že si tak jako usnadňuje práci. Proč by vymejšlel složitý scénáře, zápletky a příběhy. Nechte lidi koukat půl hodiny na krávu, a voni začnou ty příběhy vymejšlet sami. Vodkud je ta kráva, kam de, kdo bydlí v tom baráku a co měli na snídani. Úžasný.

Tak si řikám, jakej by to mělo úspěch u nás. My to tak trochu máme, žejo - takovej přenos z poslanecký sněmovny není nic jinýho. Norsko má tu výhodu, že kamkoliv naslepo namíříte kameru, je to hezký. Koukali by u nás lidi na video z vokružní jízdy tramvaje po Praze? Nebo na jeden dlouhej záběr na jaroměřický náměstí? Nebo na cestu rychlíku z Brna do Ostravy? Nebo na líhnutí malejch krokodýlů v zoologický? Já mám totiž tucha, že sme na to praštěný taky dost. Minimálně na ty malý krokouše bych koukal. Dal bych si dvě tři piva a fandil bych. Vyleze už? Ne? Tak ne. Hele, tam praská vajíčko! Nepraská? Praská! Hm. Cha! To je pecka! Z prvního vajíčka leze nožička! Vážně! Tak ne, to je ocásek!

Možná bychom to mohli zavýst v Jaromkách. Já bych byl dobrej pomalej režisér. Jako já jsem pomalej vobecně, ale vo tom jindy. Viděl bych to asi takle:

0:00 - 15:00. Sýr jede po pásu.

15:00 - 22:15. Jarin kouká na sýr, jak jede po pásu.

22:15 - 26:06. Sýr jede stále po pásu.

26:06 - 38:18. Holky se baví, dyž dávaj ajdam na pás.

38:18 - 52:14. Holky se baví, dyž hňácají tvaroh.

52:14 - 60:05. Nad Jaroměřickou mlíkárnou zapadá slunce.

60:05 - 71:00. Sýr vyjíždí z pásu.

Čím víc nad tím přemejšlím, tím víc se mi to líbí. Asi to navrhnu na vedení.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna