Vo máslovejch sochách

Neska sem na internetech našel peckovní věc. Říká se tomu “batr skalpčr” a spočívá to v tom, že se dělaj sochy z másla. To je aspoň sochařina po Jarinovsku!

Já bych samozřejmě byl umělec, dybych si bejval nevzal maminu. Už jako malej sem dělal abstraktní vobrazce na krupičný kaši. Ve dvou letech sem vyrobil na stole svou první koláž ze špaget, rajský vomáčky a ajdamu. Dybych tehdá uměl mluvit, pojmenoval bych to “východ slunce po bitvě u Chlumce” a naši by za to dostali majlant. Jenže já mluvit neuměl, takže sem dostal akorát vod táty vynadáno a máma celý dílo uklidila. Slíbil sem si, že až se takový umělecký ambice probuděj v tom mým mrňavým vnukovi, rozhodně neudělám tu samou chybu.

No, ale zpátky k tomu máslosochání. To je vám něco. V Torontu dali děckám na hraní 300 kilo másla a řekli jim, ať ztvárněj kanadskou agrikultůru. Vyrobili slepice, prasátka, krávy i veverky. Řek bych, že v Kanadě mají veverky v agrikultůře velkej význam.

Zdroj: www.royalfair.org

Přemejšlim, jak by to asi dopadlo u nás. Výtvarníci by mohli vysochat dlouhý pole s řepkou a se slunečníma kolektorama. A nebo představenstvo Agrofertu. Pak byste se na to mohli kouknout, pokejvat moudře hlavou a pak si to namazat na chleba.

Jediná blbá věc na tom je, že se takový sochy v létě roztečou. Vyrobíte třeba kravín, a jak se bude roztíkat do boků, najednou z něj máte krasovou jeskyni. A dyž uhoděj letní hice, je z toho dokonalý ztvárnění ropný skvrny na Atlantiku. Zase to má tu výhodu, že během doby existence můžete pětkrát změnit název a máte to bez práce. 

Dumal sem nad tím vším jako divej, až sem začal hledat taky sochy ze sejra. A to byste nevěřili, kolik jich je. Našel sem paní, co se tím živí. Vyřezává šikmou věž v Pise nebo americký prezidenty.Dyž se vám to přestane líbit, sundáte to z police a máte sváču. Vypadá to, že u nás v mlíkárně prostě vyrábíme parádní uměleckej materiál.

Jo jo. Dybych se bejval nevoženil, vyřezal bych svatýho Víta a udělal bych mu tvarohový krápníky. Vyrobil bych šecky věžičky, klenby, sloupky, holuby a japonský turisty. Taky bych udělal pokladnu a cedulku “nevstupovat se psem”.


Jenže jak se tak znám, zhruba v polovině toho svýho sochání bych to svoje celoživotní dílo tak jako tak zbaštil.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna