Vo záruce

Přinde mně, že čím dál víc platí, že „dvouletá záruka“ přeloženo do lidštiny znamená: Za 2 roky a 1 den se vám to rozpadne.

Dřív to tak nebejvalo. Skříně máme eště po našich rodičích a vypadají pořád stejně. Zato teď si koupíte kvalitní leda tak drahej nábytek z masivu. Nedávno sme pořídili bílej stolek do vobýváku. Krapet (fakt!) sem do něj štrejch nožem, dyž sem svačil u televize, a hned je v tom rýha. Černá. No a kdo za to může a komu se nadává? Jarinovi. Přitom je to špatně vyrobený. Že jo?

Nebo třeba mobily.
Ty nejsou na světě zas tak dlouho, ale i za těch pár let je vidět velkej posun k horšímu – teda co se trvanlivosti týče. Taková Nokia 3310, kerou sem měl tušim 6 let, byla prakticky nezničitelná. Vydržela asi tak 120 pádů na zem a dycky to zvládla rozdejchat. Dokud sem na ni jednoho dne nestoup. No a neska se do telefonů dávaj jakýsi „kazítka“, takže po dvou letech a jednom dni přestanou fungovat. A to mně fakt nevymluvíte, protože se to stalo synátorovi.


Už ani ty boty nejsou co bejvaly.

Člověk si jedny koupil a měl několik let pokoj. Teď sem si musel kupovat nový zimní a po dvou měsícách to začalo praskat na povrchu a vodlupovala se podrážka. Mamina je vzala na reklamaci. A závěr?

„Používal ste to blbě,“ vzkázali.

Chápejte – já si dovolil v těch botách chodit! Teď abych šel zas do vobchodu. Rači bych vobmaloval nohu na papír a poslal tam maminu, ať nějaký vybere. To ale asi neprojde.

Ale abych jenom nebrblal, tak někerý věci děláme poctivě pořád. Třeba takový pivo, to nám de náramně dobře.

No, sem rád, že nedělám někde ve fabrice u pásu a nikdo mě nenutí šroubovat elektroniku s dvouletou zárukou. A nebo ju navrhovat.
Sem naprosto spokojenej, že u nás v mlíkárně se dělaj tak dobrý věci, že je člověk zdlábne hnedka po rozbalení.
 

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna