Vo zabouchnutí

Dyž sem neska ráno vyhlíd z vokna ven, byl krásnej skorojarní den. A já si najednou vzpomněl, jaký to bylo, dyž sme s maminou začali před těma iks rokama randit. Dyž sme byli do sebe voba zabouchnutý.

Teda aby bylo jasno, my sme do sebe zabouchnutý pořád. Jenom už to na nás nejni tak vidět.

Bylo to taky nějak na začátku jara. Naše druhý rande. Přišel sem pozdě, protože sem eště na poslední chvíli sháněl kytku.
Jenže jak sem spěchal, tak sem vomylem koupil umělou místo živý.

Mamina se mi smála a já mám pocit, že právě od tý doby je do mě vopravdicky zabouchnutá. A já do ní taky.  

A jak sem na to neska ráno vzpomínal, vyšel sem ven, jakože du do práce. No a tam sem zjistil, že sem si zapomněl klíče vod domu.
Chápejte, barák prázdnej, zpátky se nedostanete, tak se vám začnou honit hlavou různý katastrofický scénáře. Šak to asi znáte.

Takže bych chtěl hlavně říct, že je fakt lepší bejt zabouchnutej sám než mít zabouchnutý klíče.

No nic. Mějte se hezky a já du urgovat zámečníka.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna