Vo výměnách

Mám kámoše nevobyčejnýho kšeftmena. Vod malička mění věci za věci.

Mám kámoše nevobyčejnýho kšeftmena. Vod malička mění věci za věci. Vzpomínám si na jeden jeho majstrštyk, kdy začal vobyčejnskou hliněnkou, kerou vyměnil za sirky, sirky za zapalovač, zapalovač za autíčko, autíčko za pistolku na kapslíky a nakonec eště ten den jezdil na zánovnim kole. Pohádka “Jak dědeček měnil”, akorát naruby. A vtipný na tom bylo, že sirky a pak kolo dostal vod toho samýho člověka.

Ptáte se, proč s nim lidi měněj? Je to proto, jakej k výměnám dává příběh. Jak vysvětluje, že to, co máte, nepotřebujete, a to, co má von navopak jo. Postupně se takhle za půl roku dostal z garzonky do krásnýho malýho domečku. A víte, co je na tom kouzelný? Nikdo z lidí, se kerejma takovýdle kouzla udělal, nikdá nepřišli, aby mu vynadali. Spousta z nich mu dokonce poděkovala. Jednou třeba za to, dyž vyměnil pionýra za embéčko, páč díky tomu pionýrovi ten člověk pak potkal ženskou svýho života.

Já vim, že mu to často vyjde náhodně. Ale vim taky, že se vyzná v lidech a že je fakt chytrej, páč je poslouchá, pamatuje si a pak hlavně nepřekrucuje, co mu řikaj. Nikdá nezneužívá jejich nepozornosti. Nikdá by jima nemanipuloval. Cestu k výměně nachází spolu s nima. A je v tom úspěšnej.

Vobčas mezi náma u piva příde řeč na to, že by měl někdá zkusit poslat dopis do ňáký fabriky, co vymejšlí reklamy. Že by museli bejt pitomý, dyby ho nezaměstnali. A von pokaždý vopáčí, že by přece lidem nemoh prodávat něco, co nepotřebujou. A že by to s nima nejspíš nemoh ani hledat, páč pochybuje vo tom, že milióny příchutí sušenejch polívek a vod vznikaj tak, že se někdo zeptá lidí, esivá jim to zlepší život, dyž se to začne vyrábět. Takže by musel jenom hledat nepravdivý důvody nebo lidem vnucovat nechtěný pocity, kerý zmizej eště než dojdou z vobchodu dom.

Jo, hádáte dobře. Je to divnej patron, co nechce s vostatníma vydrbávat. Co hraje narovinu. Co si na pelest postele nedělá čárky, jak někoho napálil. Hraje hru s vlastníma pravidlama a nejdůležitějšim z nich je: vyhraješ, dyž vyhraje tvůj soupeř. Nezapadá to ani trochu do maloměstský morálky, se kerou se musí denně potýkat, ale taky to nejni až takovej boj s větrnejma mlejnama, jak by se mohlo zdát. Má teď totiž spadýno na krásnýho bavoráka, páč porád jezdí v tom embéčku. Dám vědět, jak to dopadne.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna