Vo všudepřítomný elektronice

Mladí se věnujou škvrněti, tak sme s maminou vzali Mildu k sobě. S dobrým záměrem vychovávat kluka k tomu, aby furt jen neseděl u telky a nehrál si s telefonem, vzal sem ho na hříbky. Šichni totiž vykřikovali, jak rostou. Ale v lese rostou jiný věci.

Za hodinu a půl sme toho prochodili docela dost. Milda po tvarohovým pribináku vod babičky statečně ťapkal a věčinu doby vydržel na nohách.

Ale výsledky hledání nebyly moc povzbudivý.

Našli sme jednu bedlu, pár poschlejch babek, z kerých maj radost leda tak červíci.

No a pak ještě něco velkýho, černýho, lesklýho…


Přemejšlím, jak si to vyložit.

Chce mi tím někdo říct:

„Dědo, smiř se s tím. Technika a média sou všade a to děcko jim stejně neuteče.“

Nebo:

„Neska hříbky nerostou, ale nevěš hlavu, můžeš se na ně podívat aspoň v telce.“

Anebo to prostě jenom znamená, že lidi sou líný a nechce se jim jezdit do sběrnýho dvora, tak nefunkční věci vodhazujou, kudy choděj.

I když, vodnést v rukách televizu doprostřed lesa je možná pracnější než vodvézt ju na ten sběr. Asi ten člověk hodně nemá rád les. Nebo ho naštvala ta televize.

 

Každopádně lidi, prosim vás, přemejšlejte trochu, kam co házíte.

Dyť kluk si teďka myslí, že televize rostou v lese a eště dostanu vynadáno, že sem mu to nakukal já.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna