Vo vořechách

Sou jich milióny. Loni nebyly žádný a letos jich uzrálo jak divejch. Sou v kuchyni, ve vobejváku, v chodbě, venku, za gaučem.

Každej rok je to vobrovská rodinná akce. Hromadný louskání. Vy se možná smějete, ale zkusili ste někdá vylouskat bedýnku vořechů? A zkusili ste jich někdá vylouskat patnáct?

Dělá se to tak.

Pozvete šecky, kdo můžou. A s kerejma ste vochotný vydržet aspoň vosum hodin v jednom vobejváku. Nejlepčí sou na to starý vozkoušený kamarádi a šírá rodinná sešlost, teda ta část šírý rodinný sešlosti, co se navzájem nezabije paličkou, protože paličky tam musí bejt taky.

Šici vemou rukavice a udělaj rojnici a vysbíraj to, co z vořešáku už vopadalo. Protože mamina je spořivá, žádný že zapomenete dva vořechy v kompostu, dva na střeše a jeden za hromadou dříví. Šecko musí pěkně do bedýnky.

Letos to bylo vobzvlášť zábavný, protože v Jaromkách bylo šest stupňů, předtim napršelo a ty malý potvory byly celý hnědý, rozčvachtaný, volezlý a klouzavý. Protože sem vobratnej jako levhart, na jednom sem tak uklouz, až sem hodil žábu do haldy písku pod vořechem.

Dyž je to vysbíraný, natáhne se pod vořešák velikánská pláchta. Nejmoudřejší a nejšikovnější člen rodiny, to jakože já a v posledních letech synátor, vyleze na strom, navopak šici zbylí  utečou pryč, protože přichází nebezpečná chlapská práce a moh by jim na hlavu spadnout vořech. V horšim případě Jarin.

Nejdřív musíte na tom stromě trochu poskakovat a votřásat s ním. Ale vopatrně, protože ty potvory sou křehký a těžce snášej moje vétépéčko neboli vokrasnej tukovej prstenec přes břicho. Dole nastane hotovej konec světa. Tak ňák to vypadalo podle mýho na Měsíci, dyž se mu dělaly chudákovi šecky ty krátery.

Pak se udělá druhá rojnice, akorát tahle je míň votravná, protože z tý plachty se to líp sbírá.

No, a až do tý doby je to sranda, jenže pak se to louská.

To děláme teď. Už ani nevim jak dlouho. Já mlátím, ženský z toho vynípávaj vnitřky škrabkou na brambory. Ta je na to nejlepčí. 

A chtěl bych vám říct, že todle je asi poslední zpráva, co vode mě kdy uslyšíte. Protože to vypadá, že budem louskat už nafurt. Nikdá to neskončí, šici tady umřeme a v mlíkárně to budou muset zvládnout beze mě. Na mou duši, že na tom sedíme vod pátku a za tu dobu sme viděli vosum filmů vod Pravýho poledne až po Maj fér lejdy. A pořád sou vořechy, kam se podíváš.

Ale esi se z tohodle kdy vyhrabem, na Vánoce se to šecko smíchá s máslem a moukou a budou z toho parádní vanilkový rohlíčky. A než se toho dočkám, udělám sejrovou pomazánku s voříškama.

Tak, Jarine. Sejrová pomazánka. Lousk. Rohlíčky. Křach. Pomazánka. Lousk. Rohlíčky.

Křach!

Vloženo

Jaroměřická mlékárna