Vo volným pátku

Získali sme novej volnej pátek! A bude to velký! Jiný to ani na Velkej pátek bejt nemůže.

Vodsouhlasila nám prej vláda, že totiž bude vo státní svátek víc. Hrome, jeden den volna, s tim už se dá ledacos podnikat. A co jeden den. S velikonočním pondělím už sou to čtyři dny volna!

To už se můžete úplně klidně sbalit, vzít vnouče a vyrazit s ním na velkej vejlet třeba do Tater.

Nebo můžete sednout do auta a dojet do bejvalý Jugošky, dva dny chodit kolem moře a jet zpátky.

Taky za tu dobu postavíte zídku kolem zahrady. Momentík. Teď mi došlo, že poslední roky sou na Velikonoce dycky takový závěje, že zahrada není vůbec vidět. Ale stejně!

A nebo si můžete lehnout na gauč s pivem a talířkem sejra a s představou, že tam tak zůstanete tři dny, a vydrží vám to tak pět minut, než tam vlítne mamina. Je to dobrá ženská, ale jak vidí nevyužitýho chlapa, hned mu dá ňákou robotu.

No jo, taky můžete vo den dýl uklízet, barvit vajíčka, luxovat, pucovat vokna a vítat návštěvy. Ale na to já moc nejsem.

Já vim, já vim. Vy mi asi řeknete, Jarine, dyť je to křesťanskej svátek a všechno. A ty hnedle myslíš na Tatry a pivo. Však víte, že já moc nábožnej nejsem, nebo aspoň ne takle. Ale sem rád, že lidi budou moct víc času s děckama a že budou takový nějaký miniprázdniny mezi Vánocema a létem, na kerý si člověk nebude muset brát dovču. Což vo to, já mám mlíkárnu rád, to jako ne že ne. Ale taky mám rád procházky po lese, výletování a ležení na gauči.

Ostatně si řikám, jak asi mohlo probíhat schvalování toho zákona. Představuju si to asi takle:

“Volnej den? Jasně! To je dobrý, ne? A dokonce lidi budou projednou rádi. To taky nebejvá!”

“No jo, hele. Ale vono to udělá nějaký věci ve státním rozpočtu a v hádépé, žejo, dyž ty lidi nepudou makat.”

“Ale čert vem hádépé. Žena každej rok chce, abychom vypadli z Prahy na vejlet.”

“Však loni sme udělali volnej den pro samotnou sněmovnu, ne?”

“No jo, ale víš jak, to vypadá blbě. Dyž my si uděláme volno a lidi ho nemaj.”

“Máš recht. Bylo to trochu blbý.”

“A kolik že to udělá v tom hádépé?”

“Ale nic moc.”

“Tak vidíš.”

“Tak jo.”

Ale možná jim křivdím. Kdoví, jaký věci těm našim nahoře šrotujou v hlavě, dyž dávají ty hlasy. Vlastně by mě to někdy docela zajímalo. Esi bych z toho byl smutnej, nebo esi bych prostě viděl, že to sou taky lidi.

Teď to každopádně řešit nebudu. Teď plánuju, co s tím volným dnem udělám. Mýmu vnukovi Brumdovi bude tou dobou necelej rok. Pokaváď to bude s počasím vypadat tak jak loni a předloni, mohli bychom v pátek postavit velikánský iglů a až do pondělka si v něm hrát na tučňáky. Jo. Sem si jistej, že jeho mámě i babičce se ten nápad bude moc zamlouvat!

Vloženo

Jaroměřická mlékárna