Vo velikonočnim pečení

Tradice se musej dodržovat, tak sem letos vzal pečení do svejch rukou. Kupodivu to nedopadlo vůbec špatně. Takovýho beránka ste ještě nejedli!

Každej rok u nás na Velikonoce musí bejt tvarohovej beránek. Jinak by to nešlo, neměl bych v pondělí co jíst, protože sem zpravidla převajíčkovanej. Letos to ale vypadalo bledě. Mamina prej nemá čas.

 

V řeznictví před svátky je dycky frmol

A letos to je, podle slov ženský, ještě větší zápřah. Každej chce kus šunky na chlebíčky, anglickou pod maso a roládu k obědu. Mamina dojde z práce úplně vyřízená. Došla proto k nepochopitelnýmu závěru: „Letos beránka koupím a bude.“ To ste měli vidět, jak se mně zamžikalo před vočima.

 

Mamina dělá nejlepšího beránka na světě

Vo tom není pochyb. Narozdíl vod těch kupovanejch, jej totiž dělá z tvarohu. A co by to bylo za beránka, kterýho by upekl někdo úplně vodlišně.

Skoro sem bouchnul do stolu (ale takový věci já nedělám) a prohlásil sem: „Letos jej upeču já!“ Mamina pobaveně koukala, de se ve mě vzalo tolik vodvahy. Pěkně sem ji vylíčil svůj plán: Upeču beránka nejdřív nanečisto, to dybych jej úplně zmazlal. Dyž se podaří, na svátky budeme mít tradiční tvarohový mls. No a dyž ne, tak jej mamina teda koupí.

Je vám jasný, že s tou druhou variantou sem ani nepočítal. To sem musel jen tak říct, abych ženskou uklidnil.

Pustil sem se do toho s vervou. Nejtěžší na tom byl nákup všech potřebnejch surovin. A teď se podržte, byl výbornej! Tak výbornej, že vám tady dám recept.

 

Co šecko sem potřeboval

  • čtvrt kila polohrubý mouky
  • kostku měkkýho tvarohu
  • kostku másla
  • 200 gramů moučkovýho cukru
  • 3 vejce
  • rozinky nebo datle (trošku jsem je vyráchal v rumu)
  • vanilkovej cukr
  • půl balíčku prášku do pečiva
  • sůl
  • kousek másla na vytření formy
  • a hrst krupice na vysypání

 

Vlastně to stačilo šecko smíchat

Nejdřív sem promíchal povolený máslo, tvaroh, vejce a cukr. Do propojený hmoty sem dosypal mouku, prášek do pečiva, vanilkovej cukr, špetku soli, rozinky (a nakrájený datle). Máslem sem vytřel formu a vysypal ji krupicí, to aby se beránek nepřichytával. S troubou byla potíž, nechtěla se vyhřát na 150°, ale nakonec povolila a moh sem pěkně dozlatova beránka upýct. Po vychladnutí sem jej ještě poklepal cukrem, to aby vypadal autenticky.

 

A bylo hotovo. Žádná potíž

Vodpoledne dorazili mladí, tak sem na nich svůj výtvor hned votestoval. Sice se chvíli tvářili, že Velikonoce ještě nejsou, ale nakonec se olizovali všichni. Takže mně pozítří čeká druhý kolo.

 

Upečte si na svátky taky něco dobrýho a pěkně si odáchněte.

 

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna