Vo věcech, co moc nejsou, ale měly by být

Říkám si, esi už nejsem moc starej, dyž si takhle na něco stěžuju. Ale pak si zase říkám, že to nejni vo věku, ale vo věcech a lidech kolem. A něco mi tu furt holt chybí.

Třeba kadibudka v lese

To sme vonehdá jeli s maminou a mladýma na víkend na Vysočinu. Ten můj kluk se vyzná – pronajal na noc chatu uprostřed lesa.
Klid, nikdo nikde, ani záchod tam nebyl. Jen dřevěná kadibudka, kam se chodilo pár metrů po stezce.

Večer sem si tam spokojeně sed, že jako budu mít klid a vykonám potřebu. A dveře sem si schválně nezavřel, abych moh čučet do lesa.
Dyž najednou jen kousek vode mě… zírám… vykračuje srnka. Koukala na mě těma svejma velkejma vočima a já zas na ni jak vopečenej buřt.

Tak si říkám, že těchhle kadibudek v lese by mělo být vícero. Aspoň by lidi potkávali srnky jinde než přejetý na silnici.

Anebo takový mlíkaři

Dyž sem byl malej a ráno se vzbudil, první, koho sem viděl, byl člověk, co nám domů vozil mlíko. Jezdil k nám každej čtvrtek
a já se na něj dycky už vod pátku těšil. Vobecně toho moc nenamluvil, ale se mnou dycky prohodil aspoň pár slov a já ho za to měl rád.

Vobčas mě mrzí, že u těch svejch kádí jen tak stojim a míchám, ale mlíko nikomu nevozím.
Protože dyž si to mlíko nevemete z police v supermarketu, ale dá vám ho někdo do ruky, máte k němu úplně jinej vztah.
Myslim k tomu mlíku.

 

A taky autority vobecně

Tehdá to byl na vesnici třeba pan farář nebo pan učitel. Dyž ste měli problém, mohli ste za nima zajít a poradit se.
S kým se mám ale neska poradit, esi se mě Milda třeba zeptá, kam člověk vlastně de, dyž vodchází na věčnost?
Nebo proč chodím do práce.

To máte samý poradce, vodborníky, specialisty a skutek utek.
Neska totiž může bejt autorita každej trouba.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna