Vo vánočních přáních

Víte, já hrozně dlouho přemejšlel, co si tak přát k Vánocům. Doma se mě ptali. Kluk se mě ptal. Žena se mě ptala. Že prej se pro mě věci blbě kupujou.

Víte, já hrozně dlouho přemejšlel, co si tak přát k Vánocům. Doma se mě ptali. Kluk se mě ptal. Žena se mě ptala. Že prej se pro mě věci blbě kupujou. Že takhle třeba sejry a pívo, je to pravý pro mě. A nebo klobásy, kus uzenýho, rum… Jenže to sou buď děsně vobyčejnský věci, nebo věci, kerý se lidem, co si vo nich jiný lidi myslej, že maj trable s alkoholem, prostě nehoděj. 

Jo, já vim, že sem pro vostatní v tomdle voříšek. Jenže mně samotnýmu to příde hrozně dobrý, protože si prostě připadám se všim smířenej. Vyrovnanej. Že nemám potřebu se za ničim hnát. A dyž můžu na votázku: “Co bys chtěl nebo potřeboval,” vodpovědít, že nic, příde mi to děsně vosvobozující. Nejni to tim, že sem línej přemejšlet. Je to tim, že fakt nic nechci a chci se prostě jen usmívat na lidi kolem sebe a jíst si kapra a pít pivo. Sem tak spokojenej. A to je ten nejlepčí vánoční pocit. Stejnej, jako měl člověk, co psal todle krásný psaní, kerý sem nedávno našel u nás v mlíkárně. Nevim, kdo to byl a proč to tam nechal, ale uznejte, že ten člověk musí bejt šťastnej. A asi nejen vo Vánocích. 

Buďte šťastný a spokojený i vy, kamarádi!

Vloženo

Jaroměřická mlékárna