Vo úspěšnejch radičích

Internety sou zablemcaný miliardou věcí. Fotkama koťátek, receptama na hnusný jídlo a poslední dobou taky návodama na úspěch za dva tejdny.

Jednou už sem vo tom psal. Jak mě uměj vytočit všechny ty motivační řečičky a seberozvojový blbosti a raketový zvyšovače produktivity. Nějak se má za to, že úspěšnej je člověk, kterej fičí a ani minutu za den neprokouká tupě do blba. Koukání do blba je totiž prokast… prokrast… prokastro… prostě takový to, dyž se flákáte. Vy mě znáte a víte, že sem jako fakt dost línej. Jenže dyby mi někdo nabízel, jak to udělat, abych za měsíc línej nebyl, tak bych do toho fakt nikdá nešel. Myslim, že takový vobčasný flákání je součást každý pořádný práce a že vobčasný koukání do blba tříbí charakter.

Možná je to ve vrcholovým manadžmentu jinačí. Já to znám akorát vod tvarohů. Já bych moh jenom šoupat tvarohy po lince tam a sem jak fretka na redbulu. Začít v šest ráno a po vosmi hodinách toho nechat. Jenže já si k tomu jednou za čas přičuchnu, jdu se mrknout na sejry, jak se jim leží a pokochám se těma regálama, jak sou pěkný. A mám z toho radost. K čemu vám je, že pět hodin makáte jak ďas, dyž se pak nezastavíte a nevohlídnete a neřeknete si, hrome, to se mi to ale hezky povedlo. Někerý věci se nedaj uproduktivnit. A dyž jo, tak se jim akorát ublíží.

Kromě toho se mi zdá, že poslední dobou má patent na rozum každej druhej. Z fejsbůků na mě co chvíli bafne nějakej moudrej, co mi chce radit, jak uspět v životě, protože na to přes noc vymyslel geniální návod. Jedno dvě posezení a všecko bude navždy krásný. Přechytračení složitýho života jak vod Ládi Hrušky. Pět deka úspěchu v prášku a tisíce děkovných dopisů. Kolikrát ani nevim, co tim svým slavným úspěchem myslej. Mám podezření, že věčinou haldu peněz pod postelí.

Já si třeba myslim, že sem fakt úspěšnej člověk. Mám doma ženskou, co se spolu vobčas poštěkáme, ale máme se rádi. Pracuju v mlíkárně a vyrábim zdravý dobroty, co pak lidi baštěj a chválej. Dyž se mi chce, můžu se sebrat a jít na pivo. A mám synátora, co mě vobčas naštve, ale navzdory vší mý rodičovský snaze se se mnou baví a je vochotnej jít na to pivo se mnou.

Když nad tim tak dumám, vlastně bych taky moh dělat takovýho radiče. Posadil bych ty lidi na gauč a dal bych jim pivo a chleba se sejrem. Poradil bych jim, ať kašlou na produktivitu a dou vokopat záhon a poslouchat sýkory.

Jen nevim, esi by mi za to někdo ňák moc platil. No nic. Du ty sýkory poslouchat sám. Dneska sem tomu dal málo a sem ve skluzu.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna