Vo turistickejch značkách

Kdybych nepracoval v mlíkárně, dělal bych nějaký povolání, u kterýho je člověk venku. Třeba bych byl kontrolor kolejí. A až budu velkej, budu rozhodně malovat turistický značky.

Kdybych nepracoval v mlíkárně, dělal bych nějaký povolání, u kterýho je člověk venku. Třeba bych byl kontrolor kolejí. A až budu velkej, budu rozhodně malovat turistický značky.

Vůbec se mi líbí, když člověk může bejt venku. Třeba ten kolejní kontrolor. Chodí po kolejích, kam se mu chce, a ťuká do nich kladívkem. To já vobčas ťukám do sejra, ale ten necinká. Dyby cinkal, bylo by něco strašlivě špatně.

Nebo třeba bejt hajnej. To by se mi taky líbilo. Ani ne to střílení po jelenech. Ale takovej hajnej Robátko, to byl, panečku, kabrňák. A bavilo by mě krmit srny a bejt lesa pán. Já bych jim dal něco lepčího než to jejich zrní. Třeba fůru tvarohu. To by hnedle byly spokojený srny.

Protože hajnýho ani kontrolora už v tomdle životě asi dělat nezvládnu, vidím to na ty turistický značky. Budu se procházet po horách a hlídat si štětce před skřítkama, co mi budou chtít šlohnout štětce. Jako tenhle pán.

Když bude pršet, strašlivě zmoknu. Budu sakrovat jak starej námořník. Hlavně jestli mi zmokne namazanej chleba, co budu mít s sebou na svačinu. Až přídu domů, tak v předsíni děsně našlapu a mamina mě bude muset celýho vyprat. A to vám povim, moje sakrování starýho námořníka pak voproti tomu jejímu bude úplně neškodný.

Což vo to. Vono nemusí pršet, ale může sněžit. To budu chodit po lese celej bílej jak děda Mráz. A budu si zpívat “vyrostla štíhlá jedlička”. Dyž potkám nějakou mladou kočku, asi se mě lekne, jestli nejsem ňákej kdovíco. Ale myslim, že s roztomilejma rampouchama na plnovousu by mi mohlo projít trochu výstřednosti.

Myslim, že mě moc dlouho nebude bavit malovat značky tak, jak se to dělá správně. Jak se znám, tak na třetí čtvrtý trase začnu vyvádět blbosti. Moh bych ty značky trochu líp schovávat. Takhle, když je každej vidí, je to takový suchý. A přitom lidi tak rádi hledaj kešky.

Taky myslim, že barevný obdélníčky sou super myšlenka, ale děcka by určitě radši chodily po pejskách, kočičkách, myších a dikobrazech. Moje speciální jarinovská značka bude určitě kráva. Nechápu, že na to ještě nikdo nepřišel.

A dost brzo začnu tůristům nechávat na stromech vzkazy. Třeba: “Vyšplhej na strom a najdeš tam prďáckou báseň vod Bezruče!”. Nebo: “Víš co? Rozmyslel sem si to. Povedu tu trasu jinudyma.” A výletníci se zálibou v Člověče nezlob se určitě voceněj tohle: “Šlápnul jsi na bludnej kořen. Vrať se na start.”

Tak takhle nějak to vidim, až budu velkej. Už se na to těšim.

Zatim choďte spokojeně na výlety. A buďte rádi, že takový blbosti zatim vymejšlim jenom v mlíkárně.

Zdroj fotografie: Compfight.com

Vloženo

Jaroměřická mlékárna