Vo tom, jakej je papež machr

Potřebujem vzory. Vod malička do smrti. Lidi kontroverzní, božský, pitomce nebo hrdiny. Potřebujem vzory proto, abysme chytli směr, kerym se vydat a abysme se mohli cejtit méněcenný, když se nám ten směr nepovede udržet.

Potřebujem vzory. Vod malička do smrti. Lidi kontroverzní, božský, pitomce nebo hrdiny. Potřebujem vzory proto, abysme chytli směr, kerym se vydat a abysme se mohli cejtit méněcenný, když se nám ten směr nepovede udržet. 

A víte, co si myslim, že je dobrej přístup ke vzorům? Dyž je vobměňujeme. Dyž jako malí milujeme želvy nindža, jako věčí Haška kvůli tomu, že je tak božskej brankář, pak si dáme Exupéryho, páč konečně pochopíme, vo čem je ten Malej princ, ještě pozdějc přídem na to, že nás těší směřovat svůj život podle lidí kolem nás, páč vypadaj, že to maj v hlavě trochu srovnaný, a nakonec zase skončíme u ňáký nehmatatelný bytosti, kerá vlastně snad ani neexistuje, a když, tak jen v telce, a děláme to proto, že už si vo sobě myslíme, že sme dávno dál než naše vokolí. Myslim, že lidi, co ustrnou u prvního vzoru, žijou smutnej život a lidi, co si myslej, že vzory nepotřebujou, ho maj eště smutnější. Je totiž těžký bejt buď silná vosobnost, nebo je hloupý bejt vosobnost, kerá vo tom nikdá neuvažovala.

Proč to píšu? Asi sem se přehoup z intimního vobdobí do tý třetí a poslední fáze. Vostatně na to mám věk už dávno. Souznim s lidma, kerý dou hlavou proti zdi. A ještě víc s těma, kerý jí maj natolik pevnou, že maj reálnou šanci tu zeď buď rozbořit, nebo aspoň dost nabourat. Chcete, abych byl konkrétní. I dyž sem neznaboh a jakoukoli církev, kór tu katolickou, fakt nemám rád, to, co předvádí novej papež je věc, kerou vobdivuju, za kerou tleskám a díky kerý, si myslim, že si zaslouží jít do nebe. Jako já vim, že podle dávno nadiktovanejch pravidel se do nebe dostane každej papež ať už by světil zbraně, kerý pomáhaj zabíjet tisíce lidí, nebo spal s malejma klukama. Ten novej si ale nebe zaslouží vopravdicky. Za to, že nezapomíná, že je víc člověk než svatej. Za to, že nezapomíná, že má blíž k lidem než k bohu. A za to, že i když to může na první pohled vypadat, že si svym přístupem dělá ňákou reklamu, nejni to pravda. Narozdíl vod pánů, knížat a Zemanů, co jednou za čas sestoupěj do podhradí, aby dali najevo, že sou taky něco jako my, tenhle frajer to dělá proto, že mu to přijde důležitý kvůli lidem samotnejm, kvůli tomu, že je to nejlepší cesta, jak lidem vrátit pocit, že je víra dost dobrá na to, aby v ní zas uvěřili. A víte co? Taky se přitom usmívá. Úplně vobyčejně. 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna