Vo tom, jak sem houby našel

Kdo hledá, najde. A někdy taky najde houby.

Co si budem povídat, sou aj situace, kdy to člověk zvládne bez šourání lesem. To ale tentokrát nebyl náš případ.
Pobrali sme košíky, kudlu a vydali se s maminou lovit tu voňavou nádheru. Na hříbky chodim tuze rád, k tomu mě mamina ani nemusí přemlouvat. Navíc si dycky krásně pročistim hlavu a líp se mně pak přemejšlí.
Naši politici by taky vobčas měli zajít do lesa. Třeba by pak i přišli s něčím, co nejni na houby.

Ale nebudu vodbíhat.

Vyrazili sme brzičko ráno na naše voblíbený místo. Rád bych vám řek, kam chodíváme, ale správnej houbař si chrání svoje naleziště.
Aj tak sme nebyli jediný, kdo tam vyrazil. Kroužilo vokolo nás hejno hřibochtivejch dědoušků a jedna rodinka s prckama.
Ale v tomhle vohledu sem těžká konkurence. Esivá sem na něco expert, tak je to hledání jídla. Jak strčim nohu do lesa, moje voči se měněj na detektor malejch hnědejch kloboučků, skáču vod bedle k pravákovi mrštnejc než srnka a hříbek perfektně vočistím za 3 vteřiny.
Proti mejm superschopnostem neměli šanci.

Ale trefili sme nějakej špatnej den, moc toho nerostlo. Už sme chtěli zamířit domů, dyž vtom sem uviděl krásnej suchohřib.
Jak malovanej v atlasu hub! Jenže jedno z dítek ho zmerčilo taky. Už sem se k němu vohejbal, dyž to děvče začalo pískat:
„Mamiiii, mamiii, hžíběk, mám hžíbek!“ Vteřinu sem zaváhal, esi dát prostor svý přirozenosti a hodit toho krasavce rychle do košíku,
ale zvítězil rozum prarodiče. Se skrývanou nelibostí sem vodtáh ruku a nechal dítko zvítězit.
Mamina se na mě usmála tak, že sem se skoro zastyděl, že sem vo tom vůbec přemejšlel.


Došli sme domů a začala moje eště voblíbenější část. Vaření.

Věčinou se ženě v kuchyni moc nemotám – leda dyž mám fakt hlad a je potřeba, abych hlídal, že se šecko děje s maximální rychlostí.
Ale jak se dělaj hříbky, to asistuju rád. Vobzvlášť dyž mamina dělá zapečený těstoviny s hříbkama a s tvarohem, ty bych moh vobědvat klidně celej tejden. Anebo houbový rizoto se sejrem, to někdy míváme i se žampionama. Ale mám rád i vobyčejnou smaženicu.

A… moment… teďka cejtim z kuchyně bedle na másle s kmínem! Promiňte, kamarádi, musim se rozloučit.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna