Vo televizním zarachovi

Vobčas si u zpráv trochu povidám s televizí. Vono dyž někdy poslouchám, co se ve světě děje, musim na to říct svůj názor. Nahlas.

A poslední dobou ho říkám pěkně vod plic. Jenže mojí dobré ženě vadí, že u toho využívám peprnější výrazy. Párkrát mě upozornila a dyž se to nezlepšilo (rozumějte – za to nemůžu já, ale ty zprávy, kerý se nelepší), tak mně dala zaracha. Tejden nesmím pouštět televizu, jinak budu bez večeří.

Jídlo je samo na prvnim místě, takže sem sklopil uši a zprávy čtu potichu na internetech.

Vedle toho máme doma i zapovězený témata. Mamina vyhrožuje, že esivá uslyší eště slůvko vo Zemanovi, Vokamurovi nebo uprchlíkách, tak budu prchat taky. Protože mě požene válečkem.

Moh bych to brát jako vomezování svobody, ale snažim se na to dívat tak, že moje skvělá žena, kerá „dycky dělá šecko pro moje dobro“, chrání moje zdraví a nechce, aby to se mnou při rozčilování třísklo.

Takže si čtu vo slonovi, co se napájel z hotelovýho bazénu a že vosamělost tělu škodí stejně jako kouření. A taky projíždim recepty a hledám něco dobrýho, dyž mi mamina nesebrala ty večeře. Třebas jak ženský z mlíkárny dávaly na Fejsbůk tu špenátovou polívku, ta se mně líbí, i dyž je dietní.

Neska je čtvrtej den televizního zaracha a nerad přiznávám, že mamina měla zas pravdu. Bez televizních zpráv je mně na světě veselej. Možná toho „zaracha“ začnu praktikovat i dobrovolně.

 

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna