Vo střílení do lidí

Ten chlapík z Uherskýho Brodu nebyl vo tolik starší jak já. Ví bůh, co v životě zažil, že se jednoho dne sebral a šel do hospody střílet po lidech. Je mi smutno z toho, když vo tom čtu. Nejen z toho týpka. Ale taky kvůli nám vostatním.

Přemejšlel sem, co se musí stát, že k něčemu takovýmu u nás dojde. Z jedný strany člověk slyší, že to byl cvok s bláznivou ženou. Z druhý, že si připadal šikanovanej. Prej si stěžoval, že mu lidi ubližujou a nikdo s tím nic nedělá. A že to teda nějak vyřeší sám. Jestli to byl obecní divňák, jak se občas píše, možná mu to lidi docela dávali sežrat. Říkám si, kolik u nás je takovejch „podivínů s psychickejma trablema a konfliktní ženou“. Asi dost. Po nikom nestřílej, ale možná jim k tomu chybí malej kousek. Člověk by vobčas nevěřil, co se do něj vejde vzteku a bolavýho a špatnýho, než to bouchne.

A myslim taky na ty lidi, co jim nešlo vo nic jinýho, než jít do hospody a dát si voběd. Každej z nich měl svoje starosti a svoje kamarády. Možná si užívali, že mají pauzu, a možná spěchali zpátky do práce a nestíhali. Hospoda je podle mýho něco jako domeček, když hrajete na babu. Schováte se a máte tam na chvilku klid. Všichni tihle lidi asi nic jinýho než chvíli klidu nechtěli. A schytali to za všechny, co tomu chlapíkovi kdy ublížili, nepomohli a nebrali ho vážně.

A co děláme my? V cizině se prvně potřebovali ujistit, že to nebyl muslimáckej terorista. U nás řešíme zbrojní pasy. Jako by na tom sešlo. Nemít pistoli, ten chlapík by najel do lidí autem nebo by zapálil stodolu. Když přestanem dávat vinu zbrojním pasům, začnem se překřikovat, že byl magor a takový lidi patřej zavřít do blázince. Jenže magorů, co střílej do lidí a zapalujou stodoly, běhá mezi náma normálníma víc než mezi ouředně potvrzenýma cvokama. Zato každej z nás dokáže nešťastnýmu člověku přikápnout, až to jednou přeteče. Jenže radši budem dál tvrdit, že my sme v pořádku a ti druzí sou cvoci. To, že většinu cvoků sme vyprodukovali my normální lidi, to si nikdo nechce připustit.

Nakonec, když už nás nenapadá, co k tomu říct, vymejšlíme blbý fóry. Vždycky koukám jak puk, co všechno sme schopný vymyslet, abychom si udrželi vod smutnejch věcí dištanc a mohli bejt spokojený, že nás se to netejká.

Češi prej sou smějící se bestyje. A tak nám po fejsbůkách kolujou náramně chytrý vtípky vo zabijačkovým menu. Říkám si, že těm lidem není hanba.  Taky sem podivín. Taky sem bestyje. A málo věcí je mi svatejch. Ale co je moc, to je moc.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna