Vo stěhování ve tmě

Náš táta je totální grafoman. Už roky vám tady píše, co je u nás doma novýho. A zeptá se někdo mně, co si vo tom myslim? Nezeptá. Tak sem se mu nahekoval do počítače – vcelku brnkačka. I když přijít na heslo „tvarohmaslo123“ mi dalo kapku zabrat.

Prý vás zajímá, jaký bylo naše stěhování.

Inu… Dům nám ukazovala taková droboučká babička, pomalu jak z pohádky. Nabídla nám čerstvě upečenej perník a bílý kafe a povídala nám vo svých třech kočkách.

Jenomže ona v tom domku jenom bydlela. Vlastnil ho její syn. A ten je všecko, co jeho máti neni – podlej, vypočítavej a po prachách jde jak tele po jetelu.

Nebudu vám vykládat všechno, protože to bysme tady byli dlouho. Asi nejvtipnější bylo předání domku.

Proběhlo až vo půl osmé večer, protože pan Emil na tom zarytě trval. Nevybral si ani jeden ze 7 termínů, co sme mu nabízeli. Ale to je jedno… Už když sme přijeli, vrtalo mně hlavou, proč má na stole položenou čelovku. Ale všechno bylo v pohodě, podepsali sme papíry vo přepisu energií, dostali sme klíče. A než se s náma pan Emil rozloučil, nasadil si čelovku a zhasnul světlo.

Najednou sem to pochopil – on nám odmontuje lustr! A fakt že jo.

Vlezl na stůl a pustil se do toho. A nevzal jen lustr v kuchyni, ale světla a žárovky z celýho baráku. Kolem osmé hodiny s úsměvem zaštěbetal „Nashle a mějte se tu pěkně,“ zaklapl dveře a nechal nás stát v našem novým domě v úplné tmě. Chvilku sme potichu stáli a sledovali ten venku mizející proužek světla z čelovky. A pak sme dostali záchvat smíchu.

Vo dva dny později si ještě přišel pro set top box, takže nám přestala jet i televize. Jediný, čeho tam zbylo dostatek, sou prehistorický zavařeniny pod centimetrovou vrstvou prachu. Ale bojíme se je vyhodit – vypadaj, že tu sou vod císaře Rudolfa a nechceme z toho mít opletačky s památkáři.

Zatím ještě bydlíme v krabicích. Kočka si lebedí v bedně v obýváku a malýho sme včera vytahovali z krabice vod piva. Tak vám víc fotek ani ukazovat nebudu. Ale postel a ledničku už máme. Táta ji předevčírem aktivně naplnil tvarohem a Eidamem, ať prý nestrádáme.

Prcek vyžaduje mou pozornost, tak se zatim loučím.

Mějte se pěkně! A nevěřte tomu tátovi každý slovo, mívá tendence věci dramatizovat.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna