Vo škole

Nechtěl bych neska dávat svý dítě do školy. Bál bych se, že mi z něj udělaj něco, co za dvacet dalších let nebude schopný reagovat na dění kolem sebe. Že nebude mít vůbec ponětí vo světě.

Nechtěl bych neska dávat svý dítě do školy. Bál bych se, že mi z něj udělaj něco, co za dvacet dalších let nebude schopný reagovat na dění kolem sebe. Že nebude mít vůbec ponětí vo světě. Že bude mít hlavu nalinkovanou podle šablon našich škol, strčenou v krabici a nebude umět sám přemejšlet.

Já vim, že si teď řikáte: “Copak my snad Jarine neumíme přemejšlet? A prošli sme těma stejnejma školama, jako naše děti.” Jo, máte recht. Ty školy do nás nalily spoustu vědomostí. Řikalo se tomu dycky všeobecnej přehled a je náramný povidat si s lidma, kerý ho maj vytříbenej, rozsáhlej, košatej a voňavej. A pak taky spoustě z nás vštěpily rebelantsví, nechuť poslouchat, neochotu uznávat lidi nad náma a potřebu vykroutit se z jakýhokoli úkolu. Schválně mi řekněte, kolik z vás nadává na svýho šéfa a myslí si, že by jeho práci zvládnul líp. A kolik z vás nadává na svý zákazníky. Neváží si jich. Dělá si z nich legraci. Jasně, že za to šecko nemůže škola, ale tušim, že naše minulost v dětství, kterýmu dominovala nutnost podřídit se ňákýmu řádu, ve kterym hraje hlavní roli diktátora kantor, co řiká: “Já si ty děcka usměrnim,” v tom má prsty proklatě hluboko. 

Čet sem teď článek vo tom, jak v Anglii změnily vosnovy. Budou chtít, aby už docela malý děti programovaly, důraz kladou na matiku, mluvěj vo algorytmech. A chtěj, aby ty děti uměly řešit samy složitý úkoly. Tim, že vo nich budou přemejšlet. Dodneska si vzpomínám, že sem dostal pětku z matiky jenom za to, že sem ňákej úkol vyřešil jinou cestou, než jakou sme se učili. Pohádal sem se tehdá s kantorem a i dyž mě počítání bavilo, tendle jeho hloupej přístup ve mě zabil veškerou snahu přemejšlet. Vod tý doby sem se prostě naučil. 

A to mi příde nejhloupější. Že i v době, kdy je čim dál důležitější jít vlastní cestou, našim dětem ve škole stačí podřídit se řádu a naučit se. To nakonec odliší úspěšný vod neúspěšnejch, protože znám jen fakt málo lidí, co nebyli šprťáci a přizdisráči a dělaj teď zajímavou práci na zajímavejch místech, ke kterejm potřebujou třeba vysokou.

Nechtěl bych neska dávat svý dítě do školy. Bál bych se, že mi z něj udělaj něco, co za dvacet dalších let nebude schopný reagovat na dění kolem sebe. Ale asi by bylo porád lepší ho tam dát dneska, než za dvacet let, kdy to v týdle zemi, hádám, nebude vo moc jinčí, než teď. 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna