Vo sklinkovým štrúdlu k MDŽ

Mamina se neska poměje. Zapomněl sem jít ráno do květinářství (vo tom ale ani muka, kamarádi), tak mně ženský v mlíkárně poradily, ať si vemu tvaroh a udělám štrúdl z listovýho těsta.

Prej to zvládnou i jejich dvanáctiletý děcka. Tak sem popad 2 kostky, našel sem recept a pustil se do díla.

Celý sem to mamině nafotil, kdyby mně nevěřila, že sem to fakt pek. Ale řek bych, že důkazní materiál nakonec nebude potřeba.

Tak ty fotky ukážu aspoň vám.

 

S množstvím tvarohu sem to krapet přehnal...

 

Nachystal sem si úspěšně nádivku, mích sem do ní i krapet másla. To přeci nemůže škodit.

A pak sem zjistil, že nemám váleček. Po čtvrt hodině hledání mně došla trpělivost...

 

… Tak sem vytáh sklinku.

 

Nevim, jak by to vypadalo vyválený válečkem, protože sem to nikdá nezkoušel.
Ale na sklinku (a Jarina) docela dobrý, ne?
Teda ale patle se to neskutečně. Vobzvlášť s mokrejma rukama.

 

Napěchoval sem to tvarohem a zbytkem marmelády, co sem vobjevil v ledničce, a naprosto dokonale sem to smotal.
Na všech stranách a koncách. Ani skulinka tam nebyla!

 

Hlídal sem to přes sklo jak policajt vězně při výslechu. A ta mrcha stejně praskla!
Tak sem se lek, že sem to hned vytáh z trouby. Mám krapet vobavu, že to nebude vevnitř dopečený.

Zeptal bych se vás, jak to dělat příště líp, ale nechystám se to už vopakovat.

Možná bych měl jít ještě koupit tu kytku...

 

Tak pěkný MDŽ, ženský!

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna