Vo rodinný podobě

Po vořechové dřině přišel čas na vodpočinek. Tak sme zašli na návštěvu za synátorem, podívat se na Brumdu, jak nám vyrost. A Jarine div se, z malýho vrnícího dinosaurka je Golem.

Ne, že by byl tak silnej, ale šecky vlasy mu vypadaly. Do jednoho! Musim říct, že sem se lekl, esivá neni nemocnej. Ale synátor mě ujistil, že to je úplně normální a že mu zas vyrostou.

Na druhou stranu čim dál víc vidim tu rodinnou podobu, teda jako se mnou. Mně už se taky pomale dělá takový to mnišský kolečko. Ale u ženskejch má úspěch i bez vlasů, dycky se kolem něj sesypou jako děcka na buchty s tvarohem. Z kníkání přešel na takový roztomilý broukání, to se těm babám taky náramně líbí. Je to holt štramák po dědečkovi.

A už se mu prej začiná klubat první zub, aspoň podle nočních mejdanů soudě. Za chvilku mu budu moct dávat sejra na žužlání. To mně kus jednoho zubu vypad. Jak sem totiž louskal ty vořechy, tak sem vobčas nějakej slup a jednou sem kous místo do vořechu do skořápky. Udělalo to takový pěkný lup! a bylo to. Znáte to, jak se vám nechce k zubařovi, tak se snažíte kousat na jedný straně pusy, s lehkým náklonem hlavy na stranu... Tak přesně to teď praktikuju a hodlám v tom setrvat, co nejdýl to pude. Byl sem tam nedávno a vodcházel sem s vodhodláním aspoň rok se tam nevracet.

Ale to sem krapet vodbočil. Zpátky k Brumdovi.

Eště má taky palce na nohách úplně po mně, krátký a s buclatým posledním článkem.

Zatim nechodí, ale už začiná podnikat snahy o lezení. Snažim se mu ale vysvětlit, ať si ještě poleží, dokaď může. Neni kam spěchat.

Zkrátka POMALU. POSTUPNĚ.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna