Vo přírodní lékárně

Moje babička bejvala skvělá bylinářka. Jakmile začaly na jaře růst první plevele, hnedle vymejšlela, jak je přefiltrovat, vylouhovat, usušit a vůbec s nima udělat něco záslužnýho. Dycky zjara se ve mně vzbouřej geny a kážou: Jarine, jsi na louku!

Což vo to. Samo vo sobě by to bylo hezký, ale naráží to na moji přirozenou lenost.

 

Takže dyž si představim, že bych takovej jitrocel musel nejen natrhat, ale pak taky umejt, hodit do kastrólu, vymyslet si návod, protože číst ho teda fakt nebudu, pak bych s tim musel dělat nějaký špumprnákle, přelejvat to, louhovat to, filtrovat přes plátýnko, vyvařovat sklínky a víčka a nedej bože po sobě pak ještě umejt nádobí… To vám povim, že si du radši namazat chleba s máslem a na tu louku si s ním sednout. Jako čarodějnice zkrátka stojím za starou bačkoru.

 

Rok co rok se snažím do toho namočit aspoň maminu. Abychom měli doma na zimu bezovej a pampeliškovej sirup nebo nasušenej heřmánek. Vona se dycky nechá a pak nadává jak sysel na Aljašce. Pokaždý běhá celej víkend po kuchyni vod hlavy k patě žlutá vod pylu a tvrdí, že už to nikdy nebude dělat.

 

Vo kus lepší bylinář sem tehdy, dyž z celý tý výroby kouká nějaká legrace.

Takle sem se třeba vyhecoval minulý jaro a vyrobil sem bezovou limonádu. Vono to totiž bylo hrozně jednoduchý – to prostě natrháte z keřů ty kvítíčka, hodíte to do vody, přisypete tam cukr, a dyž máte, tak kapinku kvásku.

 

U maminy sem sklidil velký úspěchy, což mě samozřejmě povzbudilo. Limču sme pili druhej den, a ejhle, začala bejt jakási perlivá. No a třetí den už byla naprosto bez varování tak účinná, že sme se z ní s maminou za večer pěkně zkoulovali.

Zapsal sem si poznámku, že malýmu Mildovi budem limču nabízet jen první den, případně za nepřítomnosti rodičů.

 

Letos sem na to ale kápl. Zjistil sem, že velkej přírodní léčitel ze mě může být, aniž bych s tím měl tolik starání. Našel sem totiž článek vo tvarohu.

 

Věřte nebo ne, zjistil sem, že takovej vobyčejnskej tvaroh…

Nejen že pomáhá dětem růst, ale taky vobsahuje nějakou chytrou látku, co chrání játra.

Podporuje činnost mozku – je jasný, že proto mi to tak pálí. Jako zábal pomáhá tvaroh na záněty, otoky, bolístky a taky dobře chladí.

Takovej tvarohovej zábal se prej hodí na chřipku, angínu, spálení vod sluníčka, bolavý klouby a svaly nebo po štípnutí vod hmyzáků.

Dyž si ho napatláte na vobličej, kór ještě třeba smíchanej s medem, budete celý krásný a hydratovaný.

A až budete mít příště horečku, prej si máte dát tvaroh na šlapky. Nejlíp prej přímo do ponožek!

 

Takže je to jasný. Bude ze mě tvarohovej šaman!

Myslíte, že dyž si napatlám hlavu, vyrostou mi taky vlasy?

Vloženo

Jaroměřická mlékárna