Vo nejvěčím vobjevu letoška

Todle je votevřený přiznání – zamiloval sem se.

Je sladká, měkká, vypadá komplikovaně, ale vůbec nejni. Je k nakousnutí.

Prostě ju každej chce! A já sem teď v takové té fázi čerstvýho nadšení, kdy bych ju chtěl každej den.

Mamina proti tomu nic nemá. I dyž to nechce přiznat, sama je z ní nadšená.

Ale nejsem sobec a tak si nebudu svůj vobjev nechávat jenom pro sebe. Můžete ju mít taky.

Abych byl úplně upřímnej, tak sem ju vlastně ani nenašel já – ale ženský z mlíkárny. Já jí propad, až dyž sem do ní kous.

Nejlepčí buchta, co sem letos jed!

Je v ní halda tvarohu a její tajemství tkví v celoplošným pokladení plátkama másla.

Mamina nejdřív dělala, že to nejni nic světobornýho – rozumějte, vona to nejni moc velká kulinářská výzva, dyž nasypete na plech trochu mouky, dáte na to voslazenej tvaroh a kupu másla. Ženský se holt raděj chlubí jídlama, u kerejch stráví tři hodiny. Ale dyž to vochutnala, sama uznala, že to je pecka. A s bílým kafem dvojnásobná pecka.

Dyž sme u toho vaření…

Poradim vám eště jednu vychytávku. A to je úplně můj vobjev. Mamina mě totiž jednou nechala doma samotnýho a řekla, ať si upeču kuře – že to zvládnu, i dybych nechtěl. Vzal sem to jako výzvu. Že ju překvapim a předvedu jí, jak sem šikovnej.

Přemejšlel sem, jak to kuře Jarinovsky vylepšit a napadla mě geniální věc - nedávat máslo nahoru na kuře, jak sem dostal nakázáno, ale nacpat je pod kůžičku. A eště sem ty plátky předtím vyválel v koření. No to vám byl dlabanec. Prostě máslo dělá kouzla.

Tak zkoušejte a napište mně pak, jak vám chutnalo.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna