Vo narozeninovým překvapení

Letí to jak voda. Měl sem zas narozeniny. A jak už víte, je to pro mě jeden z nejlepčích dnů v roce. Válím se na pohovce, jím sejrovej dort a dostávám dárky. Ani letos to nebylo jiný. Nebo vlastně…

Vycházelo to tentokrát na úterý, tak sme si s maminou vzali voba dovolenou. Já už vod rána na polštářovým letišti. Mamina chystala jídlo.
A pak sme se už jen váleli u televize. Prostě festovní paráda a voslavování podle mýho gusta.


Kolem poledního zvoní mamině telefon. Řikám jí: „Neber to.“ A tak to nezvedla.


Za chvilku začal hystericky vibrovat můj mobil. „Beztak někdo z práce,“ řek sem si a zůstal ležet.


Pak šla mamina sklidit nádobí a já slyším, jak jí zas zvoní telefon. Tak povídám: „Neber to.“ Ale vona to zvedla.
Poslouchám, s kým se to tak může bavit. A říkám si, že asi volaj mladý.


Dyž se vrátila, dost zaražená, povídá mi: „Na tohle si sedni, táto.“

A já na to: „Dyť ležím.“

A vona: „Bude z tebe děda.“

A já: „Dyť už sem děda.“

A vona na to: „No jo… ale DVOJNÁSOBNEJ!“

Vloženo

Jaroměřická mlékárna