Vo narozeninách

Jeden z nejlepčích dnů v celým roce. Den, kdy sem jak král a šecko se točí kolem mě. Můžu se rozvalit na pohovce, nemusim nic dělat a jen čekám, co dostanu. Narozeniny.

Máme s maminou takovou tradici, že dyž nám vyjdou narozeniny na pracovní den, vezmem si spolu dovolenou. Letos se to ale trefilo na neděli, tak to ani nebylo potřeba. K mejm osobním tradicím eště patří válení. Ale ne normální vyvalení v křesle, tohle je expertní úroveň. Kouzlo spočívá v naší rozkládací pohovce. (Mimochodem nejlepčí investice mýho života.) Vybuduju si z ní dycky polštářový letiště, přičemž polštáře musí bejt chytře rozmístěný, aby se mně pohodlně koukalo na televizi, a abych se nemusel celej den hejbat. Mamina má vyhrazený čestný místo po mým boku a dyž zrovna nechystá jídlo, válí se se mnou.

Asi chcete vědět, kdy ty narozeniny mám, že? Měl sem je teď vo víkendu, 22. 11.

A letos to byla obzvlášť paráda. Mamina se v nové kuchyni překonává a udělala mně dort, kerej, na mou duši, vypadal jak vopravdickej sejra. Aj marcipánová myš tam byla! Sice měla trochu spláclou hlavu, ale na chuti jí to neubralo.

A nejpodivnější dárek, co sem dostal, byla miska s jakejmasi vidličkama. Říkal sem si, esivá se nespletli a nemělo to bejt pro maminu. A víte, k čemu to je? V tom si prej můžu rozpustit ajdam a na ty vidličky si napíchnu maso nebo chleba nebo cokoli jinýho a namočím to v tom sejru. Mňam.

Už se těším, co si vymyslej příští rok. Ale sejrový narozeniny se budou těžko překonávat.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna