Vo modlitbách

Včera sme s chlapama v hospodě po čtvrtym pivu vedli debatu vo Bohu. Vo víře. A vo modlení.

Včera sme s chlapama v hospodě po čtvrtym pivu vedli debatu vo Bohu. Vo víře. A vo modlení. Nechci vás zatěžovat žádnym složitym filozofovánim. Beztak si ve finále zrovna přesně nepamataju, k čemu sme došli. Jen sem si uvědomil, že idyž sem děsnej neznaboh, v životě sem se neubránil přáním, kerý by se jako zbožný daly nazvat. Zajímavý na tom je, že jich podle mýho nejni moc. Dá se to vlastně shrnout do pár vět. 

1. Prosim, dej mi vyznat se ve světě kolem. Aspoň trochu. Aspoň tak, abych tim, co dělám, neubližoval lidem kolem sebe.
2. A dej taky, aby vo mně vostatní věděli, že vlastně nic neumim a proto dělám chyby, idyž se furt učim.
3. Prosim, ať nejsem moc pyšnej. Ať mi dochází, že mám ňáký hranice toho, co můžu umět, vědět, zažít. A ať mi to nejni líto. 
4. Vim, že seš mizera, kerej dává a bere, jak se mu zlíbí. Tak aspoň prosím, nech mě smířit se s tím, co mi vezmeš. Co nejrychlejc. Co nejsnáz.
5. Nemůžu změnit všechno ve svym životě. Ano vovlivnit to nemůžu. Vim to. Ale prosim, abys mi dal možnost změnit, co změnit dokážu. 
6. A pak chci už jen jedinou věc. Umět poznat to, co změnit můžu, vod toho s čim nehnu. 

A to je šecko. Chtěl bych se teď hrozně zeptat na to, jak jste na tom vy, co todle čtete. Ale neudělám to. Myslím, že je to každýho vlastní věc. I dyž teda zvědavej sem děsně. 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna