Vo mně

Neska si mě vzal na kobereček šéf naší mlíkárny a povidá: “Jarine, děsně mě prudíš tim, co vobčas píšeš. Ty tvoje kecy sou sice vtipný, ale jako fakt si myslíš, že to někoho zajimá?”

Neska si mě vzal na kobereček šéf naší mlíkárny a povidá: “Jarine, děsně mě prudíš tim, co vobčas píšeš. Ty tvoje kecy sou sice vtipný, ale jako fakt si myslíš, že to někoho zajimá?” Ukázal sem mu, kolik lidí ty moje moudra čte, a von se dost podivil. A páč je to fakt chytrej chlap, tak řiká: “Hele, víš ty co? Začneš psát tydle povídačky u nás na webu. Připravíme ti tam na to speciální prostor. A taky začneš vydávat svoje povídky v takový docela hezký kavárničce v Brně - Le Petit café se to menuje. A taky, dyž už sme v tom, ty tvoje věci začnem dávat na vochutnávkách našich dobrot ve vobchoďácích. Pomůžeš nám vymejšlet akci, dy budem dávat naší baštu zadarmo a možná tě pošlem i do rádia.” A mně vám padala brada víc a víc. Byl sem překvapenej, kdo šechno si ty moje texty čte, dyž mi to náš nejvyšší vyprávěl. A dyž sem si to srovnal jedna k jedný, řek sem si, že vám vodkreju něco dalšího ze mě. Jakože kus mě. Páč znáte stín, nohy v ponožkách… a to je šecko. Takže tramtadadá. Todle je nová tapeta, co sem pověsil minulej tejden. Dobrá práce, co řikáte. A jináč… těšte se, jak sem to pochopil, budu šude.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna