Vo meruňkách

Sou všude. Včera sem si lehal do postele a tři rozlehnul. Bohužel sem si toho všim až ráno, dyž sem zkoumal, kde se mi vzala ta podivná mazlavost ve vlasech.

Sou všude. Včera sem si lehal do postele a tři rozlehnul. Bohužel sem si toho všim až ráno, dyž sem zkoumal, kde se mi vzala ta podivná mazlavost ve vlasech. 

Sou všude. Dete po svejch známejch na jižní Moravě a voni vás zatahnou do zahrady a řeknou vám: “Češ!” Pověstná pohostinnost je tam kouzelná, ale v době, kdy zrajou, tam rači nejezdite. 

Sou všude. Moje mamina je jima posedlá. Každej rok jich doma máme víc a víc. Nejdřív ve vajlinkách, pak ve vaně a nakonec i v posteli, jak už sem psal. Moje mamina je jejich královna. 

Sou všude a těch štrnáct dnů, co je jejich nejvěčí sezóna rok co rok už snad čtvrtstoletí přídu dom z mlíkárny a peru je, a vypeckovávám a mačkám a vařím a zavařuju.

Sou všude, kila, desítky kil. Letos přesně 157 kilo a ňáký drobný. Jejich barva se vám postupně dostane pod nehty, do kůže, do vlasů. Poslední den z těch čtrnácti ste prostě voranžový.

Sou všude. V knedlíkách, v koláčích, v džemech, ve šťávě, v bublanině, plackách, v chlebu, v kachně, ve štrůdlu, v řízkách, v nákypu, v bábovkách, s kuřetem, s cuketou, v jogurtu…

Sou všude a my sme na ně sami. V těch štrnácti dnech nejvěčí sezóny za náma nepříde jediná návštěva, ani náš kluk. A chraň mě ruka páně, dyž bych chtěl náhodou na pivo. 

Sou úplně všude a dyž skončí to zavařovací šílenství, musíme následující rok poctivě všecko sníst, abysme měli další léto kam zavařovat znova. Úplně šecko. Moje mamina je důsledná.

Sou úplně šude, meruňky jedny zasraný.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna