Vo liguére

Mamina se na mou duši zbláznila. Nebo na ni došlo jaro. Každopádně se zamčela v kuchyni, míchá, vaří, louhuje, filtruje a vyrábí likéry a sirupy úplně ze všeho.

Začalo to nenápadně. Ňáká kolegyně z řeznictví jí donesla ochutnat karamelovej likér a mamina se nadchla. Dva dny nato dojdu domů a v kuchyni pšouká papiňák. Tak se ptám, co že to dobrýho budeme mít k večeři, a vona na to, že vaří čtyři plechovky slazenýho mlíka.

Zaplašil sem choutky na kus pořádnýho hovězího i představu svý milující ženy, jak mi na talíř nandává povařenou plechovku s vodlupující se etiketou. A řek sem si, Jarine, rači se moc neptej.

Jenže vono to dopadlo fakt dobře. Navzdory všem mým očekáváním papiňák s plechovkama nevybuchnul. Karamelovej likér ze zkaramelizovanýho kondenzovanýho mlíka, rumu a sladký smetany už sme měli samotnej s ledem, na tvarohový zmrzlině i na palačinkách. Zblajznul sem to málem aj s talířem.

A maminu to nebezpečně povzbudilo. A začala hledat recepty.

Zabavila flašky vod všeho, co sme doma kdy pili. Kam šlápnu, tam teď rozbiju nějakou zavařovačku nebo vyleju lavór s něčím podivně zeleným. V kuchyni se nám sušej kopřivy, voní medvědí česnek a všude vylejzaj černý broučci z namočených pampelišek.

Kdyby jen to. Začíná to bejt životu nebezpečný. Onehdá ráno sem poslepu postavil vodu na čaj na sporák, ale protože ať vstanu kdy vstanu, probouzim se v deset, zapnul sem špatnej hořák a převařil sem místo toho kastról s podezřelým pestrobarevným obsahem. Že to byl zázvor, pomeranče, grepy, citrón a skořice, který se tam louhovaly s medem a vodkou na zázvorový pití, to sem zjistil tak, že došla mamina a málem mě v tu ránu prohodila oknem.  

(Zajímá vás, esi sme to museli vylít? Dumali sme, esi z toho udělat nealkoholickej patlavej sirup pro Brumdu, ale nakonec sem zaběh do vobchodu, nalili sme tam další vodku a ukázalo se, že ten převařenej zázvor má eště věčí grády než nepřevařenej. Takže sem to vlastně udělal moc dobře. Jojo, takle se dělá pokrok!)

Navzdory mý přirozený lenosti teď chodim domů z mlíkárny co nejpozdějc, abych náhodou nemusel jít na kopřivy jak minulej tejden.

Ale stejně se musím k něčemu přiznat. Jo, frfňám. A trochu mě znervózňuje, že můj dům ovládaj pampelišky a já nemám ani kde si namazat chleba s máslem. Ale na druhou stranu, pak to všechno pít a vochutnávat, to je něco. Jakkoliv preferuju mlíko vod krávy před mlíkem vod kytek, poslední mámin výtvor z kokosovýho mlíka a bílýho rumu jednoduše nemá chybu.

Zkuste to taky. A esivá máte v rukávu recept na nějakou podobnou domácí mňamku, pošlete mně ho na Fejsbůky, ať ta moje milá žencká taky vidí, že to moje psaní je k něčemu užitečný!

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna