Vo Jarinovský hatmatilce a českomoravskejch Velikonocích

Dostal sem dopis vod paní Sejkorové. Píše, že si ráda počte to mý moudrování, ale že si všimla, že ta moja mluva nejni čistě jaroměřická. Inu, je to tak. A nejde jenom vo mluvu.

Nejni za tím žádná velká záhada. Sice bydlim v Jaromkách, ale můj tata je původem z Pacova. A dyž se tenkrát před léty sešel pod jednou střechou Čech a Moravačka, vznikl z toho Jarin.

Nepřineslo to jenom tudlenctu hatmatilku, kerou sem pochopilně zvlád vypěstovat aj u svojí rodiny, ale taky krásnou směsku různejch zvyků. Třeba takový Velikonoce znám ve dvou variantách. Samo sebou sem si z toho vybral svoje...

Můj tata třeba nikdy nepletl žilu (nebo esivá chcete pomlázku). Dřív si ju každoročně kupoval a nakonec si pořídil takovou z barevnejch drátů (ale s pentlema), kerá mu slouží do dneška. Tudle tradici sem spokojeně následoval, než mně to po svatbě zatrhla mamina. Že prej musim mrskat žilou z čerstvýho proutí, jinak že uschne. Che.

No, pořád je lepčí plíst žilu, než patlat vajíčka voskem. To se po mně po pár rozbitejch vajcích a vosku na všem krom skořápek přestalo vyžadovat.

Pochopitelně nedám dopustit na vobcházení sousedek, kerý za vejprask hostěj slivovicou. S tou mimochodem hodlám začít už vo sobotě, to tady bude košt. Esivá moje dobrá žena nemá jinší plány... V Pacově se pije taky, ale tam holdujou spíš rumu a vodce.

Co se mrskutu tejče, tak nevim, esivá je to českej nebo moravskej zvyk, ale v naší rodině se dycky dbalo (a pořád dbá) na poctivý spaní. Takže ať už se šlo předtím na zábavu, nebo nešlo, nejdřív se pořádně spalo a teprve pak se vyráželo mrskat. Vono taky půlku dne pít slivovicu nejni jenom legrace a vyžaduje to přípravu a řádně vodpočatej organismus.

A až to dycky šecko hrdině zdolám, mamina mě za vodměnu nakrmí tvarohovým beránkem. Vajca přenechávám sousedům.

Jak slavíte vy?

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna