Vo hodnotě člověka

Tak sem čet ve zprávách, že prej má to malý královský škvrně v Anglii hodnotu 121 miliard korun. Totiž princezna. Musim říct, že mně to nedá spat.

Si vemte, že veřejnost to dívče zmerčila jenom dvakrát, jen si leží v peřince a žádný trable světa neřeší a takhle ju nacení. A proč malýho prince hodnotěj hůř? To by mě na jeho místě deptalo – je na světě dýl, už toho víc zvlád a má jednou vládnout, tak proč má menší hodnotu? A vůbec, podle čeho se měří taková hodnota člověka?

Tak sem si řek, že si na to votevřu lahev vína a nakrájim si ždibek uzenýho ajdamu a přídu tomu na kloub. Na internetech sem našel jenom tvrzení, že hodnota lidskýho života měřit nejde. Ale v Anglii to dělaj, tak proč by to nešlo v Jaromkách. Podle mě by to chtělo ňákou rovnicu. Třeba zečíst roky v práci a taky nějak vohodnotit náročnost tý práce a přínosnost a taky povahu člověka a esi sou s ním lidi rádi.

No dybych to počítal u sebe a měl započíst všechnu svoju prácu v mlíkárně a životní moudra, kerýma vás obohacuju, tak bysme určitě byli na vysokym čísle. Ale člověk se nemá chválit sám, tak sem si na to zavolal svou věrnou ženu. Ptám se jí: „Mamino, jakou mám podle tebe hodnotu?“

„Hodnotu? No vobčas bych ti dala herdu, ale úplně k zahození taky nejseš.“

„Ale já to potřebuju peněžně. Kolik jako stojim. Třeba si představ, že mě někdo unes a chce za mě výkupný.“

„Dyby tě někdo unes, tak zpřelámu hnáty jemu a mám tě zadarmo.“

„S tebou se nedá filosofovat, ženská. Já si myslim, že takovejch sedum miliónů by to dalo.“

„Za co prosim tě? Za to tvoje moudrování nad káděma a žvejkání sejra?“

Poslal jsem ji do betle. Asi na to neska nepřídu a budu to muset vodložit na jindy. Hlavně že vim, kolik stojí ten náš tvaroh v mlíkárně. Ale dybyste měli nápad na nějakou tu rovnicu, tak mně ju napište, já to pak zhodnotim.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna