Vo Erice

Scéna jak z filmu. Cítil sem se jaksi mladší, záda mě nebolely, měl sem víc vlasů, energie a tak šecko. Prostě fit, jak už dlouho ne.

Jak bych vám to popsal líp… Viděli ste Matrix? Jak je ten hlavní hrdina ztrhanej, celej unavenej z toho, že poznal vopravdovej svět, má spoustu ran a hlavu plešatou. A pak mu do zátylku vrazej kabel a najednou je v Matrixu a je zas vlasatej, silnej, nic ho nemůže porazit.

Tak asi takdle nějak.

Stavěl sem u baráku garáž a šlo mně to vod ruky, jak dybych se tím živil. Zrovna sem si chtěl dát přestávku a vtom sem uviděl ženskou v tísni. Erika, nová majitelka hospody U Fanouše, bezradně hleděla na píchlou pneumatiku a cosi panicky pískala do telefonu.

Mimochodem, štyryatřicet let, bejvalá příležitostná modelka, čerstvě rozvedená. Bydlí zde teprv chvilku. A ráda nosí krátký sukně.

Hmm, jak to šecko vlastně vim?  

Jako správnej kavalír sem přispěchal na pomoc. Během zachraňovacího procesu mně Erika povidá: „Poslyš, Jarine, potřebovala bych do hospody společníka. Schopnýho chlapa, kterej budí respekt a umí vzít za práci. Myslím, že by ses na to mohl hodit. Nemusel bys tam být přes den. Stačí, když se občas stavíš a zkontroluješ, že je pivo dobrý. Navíc bys mohl mít na starost sekci lahůdek, když seš největší znalec sýra v Jaroměřicích.“
Voddělal sem hever, hodil píchlý kolo do kufru – šecko sem zvlád během pár minut – a povidám: „To bych moh!“
„Tak se zítra stav,“ řekla a vytáhla z auta dvě krásně vychlazený piva s hustou pěnou.

Hej! Jak to udělala?

Cink! Teda, to má říz! Až se mně Erika začiná rozmazávat před vočima…

Moment, to nejni Erika. Kouká na mě zamračená mamina a ze všech sil se mnou třese.
„Herdek, táto, já tě do tý hospody nebudu pouštět. Dycky pak mlaskáš ze spaní! Nech mě aspoň v nedělu vyspat.“

Achjo. Dybych šel spát do vobýváku, mohly bejt v hospodě Jarinovy sejrový speciality a byl by ze mě degustátor.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna