Vo důležitosti každýho písmene

Českej jazyk je krásnej. Ale někdy umí napáchat i jedno jediný písmeno takový nedorozumění, že je to až děsivý.

Stalo se to už dvakrát! Dyž k tomu došlo poprvý, sám sobě sem slíbil, že už budu dávat pozor. A už je to tady znovu.
Ale tentokrát za to může mamina. Ha!

Tentkrát poprvé, to už je pár let zpátky, sem bojoval s malejma tlačítkama novýho mobilu a učil se na něm psát esemesky.
Nevim, jak vám, ale mně to prostě dycky chvílu trvá, než si zvyknu. No a dělali sme zrovna koupelnu a plánovali sme tam zídku kvůli sprchovýmu koutu. Bylo potřeba koupit cihle. Domluvili sme se s maminou, že kdo skončí v práci dřív, pojede pro ně.
Vodpoledne mně má dobrá žena poslala zprávu:
„JAK SES NA TOM?“
A já jí vodvětil: „DOVEZU TO.“

Nebo teda myslel sem, že sem to napsal. Ve skutečnosti ve zprávě stálo: „DOVEZ TO.“
Jedno hloupý písmenko a co způsobí. Takže sem dovez fůru cihel a čtvrt hodiny na to se přiřítila rudá, lehce hekající mamina:
„Ty už seš doma?? Teď sem to vyložila na dvoře. Tak mně s tím poď pomoct.“ A pak uviděla tu mou kupku cihel...
Tu hádku bych vám nepřál slyšet.

Teď se ale skóre vyrovnává.

Měli sme spát u synátora a hlídat Brumdu. Teda Mildu. Mladí totiž chtěli vyrazit se známýma na víkend na chatu.
Byli sme dohodnutí, že mě mamina nabere u baráku cestou z vobchodu a hned pojedem, ať mladý eště stihnem.
Vodpoledne mně přišla zpráva:

„KLICE NACHYSTAM. MAM JE V PRACI.“

Takže sem vzal jen kufr s pár věcma a šecko šlo podle plánu. Dali sme s mladýma kafe a dyž vodcházeli, ujišťovali se: „Klíče máte, že?“
Tak povidám, že jo, mamina brala. A vona na mě vyděšeně hledí: „Dyť sem ti psala, že je nechystám, protože sem je zapomněla v práci.
Už sem byla v obchodě a nechtěla sem se vracet.“

No, tak tady to máte. Naštěstí měli mladí u sousedů rezervní, tak nám je půčili a vlastně se nic nestalo. Ale dyby se nezeptali, strávili bysme celej víkend zavření u nich doma a nemohli s prckem ani na zmrzlinu.

Doufám, že se nám podobný nedorozumění nikdy nestane s jídlem. Dyby měly padnout za voběť třeba takový tvarohový knedlíky
s jahodama, co sme měli včera, možná bych i zaplakal.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna