Vo dlouhejch zimních večerech

Dlouhý zimní večery sou moc fajn. I nemáme žádný polnosti a tydlencty věci, stejně je to v létě furt nějakýho vypomáhání, sekání trávníku, sbírání rybízu, zavařování a všeho.

 

Dlouhý zimní večery sou moc fajn. I nemáme žádný polnosti a tydlencty věci, stejně je to v létě furt nějakýho vypomáhání, sekání trávníku, sbírání rybízu, zavařování a všeho. Teda abyste si nemysleli, já nezavařuju. Zavařuje mamina. Ale já musim pak poslouchat, jak na to frflá a sejčkuje, že se na to může vykašlat a že si celý prázdniny akorát hraje na Frutu. Což si myslim, že je jako vo dost horší.

No, tak sem se těšil na ty dlouhý zimní večery. Jak budu v klídku sedět u telky a koukat bez vejčitek svědomí na takový ty strašně dlouhý filmy. Stejně přídete z práce a je tma, tak co. Votevřete si k tomu vínko, nasypete si na talířek jaroměřickej mix, a když máte nóbl náladu, třeba i ten náš peckovní archivní sejra si nakrájíte. Přes sebe deku a máte hotovou nirvánu.

Taky vobčas s maminou skládáme pucle. Náš poslední domácí mazel je čtyřtisícovej japonskej most s fůrou kytiček. Vám to možná přijde vtipný, ale víte, jak blbě se takový kytičky skládaj? Všecky vypadaj stejně a vůbec nejni jednoduchý se vyznat v tom, kde jedna končí a kde druhá začíná.

A vůbec může člověk beztrestně dělat takový ty činnosti, co jsou úplně zbytečný a nikomu ani trochu neprospějou. Luštit sudoku, číst si časáky a hlavně chodit k Fanoušovi do hospody. Vono je potřeba toho plno probrat, než přijde duben a ženský začnou uklízet jak divý.

Ale je fakt, že po čase člověku ta tma začne fakt lízt krkem. Že ráno vstáváte do tmy, to je dobrý. Ale že si vodpoledne dáte kafe a slunko je za horama, teda v případě Jaroměřic spíš za zámkem, to za nějakej čas začne bejt votravný. Nevim jak vy, ale já se teďka raduju jak malej, když je každej den vo malilinkatej kousíček delší.

Navíc sem se v jednom místě toho mostu s kytičkama děsně zasek. Čumákoval sem na to včera tak hodinu a přísahám vám, že voni ten správnej puclík prostě nevyrobili. Vsadim se, že na mě ty mrňavý škodolibý lotosy čučely a měly z toho děsnou srandu. Nakonec sem se naštval a jeden zatracenej puclík sem tam narval, ať se bránil jak se bránil.

Jo, a eště mě napadlo něco k těm filmům. Viděli sme tříhodinovou Máj fér lejdy, čtyřhodinovýho Hraběte Monte Krista a dokonce i devítihodinovýho Šóguna.

Mimochodem, všimli ste si taky někdy, že čím víc sedíte v gauči, čumíte do telky a odpočíváte, tím míň se vám chce cokoliv dělat a ste pak jak praštěný?

Po Vánocích byla mamina celá spokojená, že sme přežili svátky a že není potřeba uklízet. Ke konci ledna se začala tak děsně nudit, že šůruje špajzku. A to není to nejhorší. Taky přišla s tim, že je to tady vošoupaný a měli bysme vyměnit lino a vymalovat. Strategicky sem jí honem nalil vínko a posadil ji k čínskýmu mostu. Doufám, že to zabralo. Vod tý doby si nevzpomněla.

Ani k tomu Fanoušovi už se mi nechce. Kdyby se dalo aspoň sedět na zahrádce. To bude paráda, až budem sedět na zahrádce.

A navíc je prostě kosa. A ani se nedá jít na hříbky.

Du aspoň udělat palačinky a dát si na ně tvaroh a rybízovou marmeládu.

Víte co? Něco vám povim.

Už aby bylo jaro. 

 

Fotografie: www.compfight.com

Vloženo

Jaroměřická mlékárna