Vo chlapským a ženským uklízení

Vod té chvilky, co máme novou kuchyň, u sebe pozoruju prapodivnou věc. Skoro si až říkám, esivá to neni projev nemoci. Vadí mně každej špinavej hrnek, co zvostane na lince. Ale mamina mě tam nepustí, že si mám dělat svou prácu.

Je to záhada. Jinak mám docela zdravej přístup k uklízení. Fusekle vodhozený uprostřed ložnice se daj bez problémů překročit, chuchvalce na zemi se nachytaj na ty fusekle ještě před vyzutím, tak proč se dřít s vysavačem, plnej koš netřeba řešit – dyť máme dva, boty vod blata se umejou v kaluži, stačí vydržet do deště. Zkrátka šecko se dá nějak vobejít nebo počkat, až to mamina poklidí. Ale ta kuchyň. Jak je to nový a voňavý, ňáko se ve mně probouzí vochranitelský tendence. A zrovna tam neni potřeba moje asistence – prej ženská práce. Že prej mám dělat svoje (abyste rozuměli, to „moje“ znamená vodpadky, vysávání, umejvání bot a zalejvání kvítek). Kdo to vůbec kdy vymyslel dělit domácí práce na chlapský a ženský?

Tak se na to podivejme.

Vaření – ženská práce. Přitom je prokázaný, že chlapi sou výborní kuchaři. (Teda krom mě. Ale sejrovou pomazánku umim mňamózní.)

Vynášení vodpadků – samozřejmě chlapská práce. To mně vysvětlete. Koš je přece taky v kuchyni, tak proč to najednou musí dělat chlap?

Praní – ženská práce. Ale sbírat fusekle ze země musí chlap.

Boty – nakupuje je ženská, ale umejvat a leštit je má chlap. Dyby jí aspoň šlo vysvětlit, že jedny boty na jednoho člověka stačí.

Zalejvání kvítek – chlapská práce, teda aspoň u nás doma. Chlap má kvítka nakoupit a pak je ještě zalejvat, protože to je prej lehká práce. A pak jeden tejden zapomene a za pár suchejch lístků dostane přes uši…

Ale dyž sem si maminu namlouval, to sem jí vobčas kytku dones. Samo že bez květináče, aby se nemusela zalejvat. Stačilo posbírat pár fialek u chodníka a měla radost dva dny. Dycky mně dala pusu na tvář, takovou tu hlasitou, mlaskavou, jak vám z toho lupne v uchu. Někdy i tvarohový buchty upekla. A taky sem tehdá uklízel, aby viděla, že sem dobrá partie (samo že dycky deset minut před návštěvou). Zabíralo to.

A víte co? Já ty fusekle neska posbírám. Ať má radost.

 

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna