Vo cestování časem

V říjnu se mě Aleš Habart na Fejsbůku zeptal, esivá bych chtěl cestovat časem. A vod tý doby mně to nejde z hlavy. Pořád přemejšlím, v jaké době bych žil nejraděj.

Jedno vim jistě. Nemoh bych bejt votrok. To nesouladí s mou povahou a životním přístupem. A neptejte se mě, co bych dělal, dybych jím bejt musel.

Rači se přesunem k tomu, co bych dělat chtěl.

Možná by mě bavilo bejt kuchař v královský kuchyni. To bych byl určitě váženej, dobře situovanej a moh bych voždibávat bažanty, telecí, nejlepčí sejry z celýho světa a nejkvalitnější víno. A dybych byl král, tak to bych moh sníst šecko, jenže taky hádám, že by se po mně chtělo ňáký rozhodování a kralování a musel bych moc přemejšlet.

Faraóna bych taky nebral. To bych umřel ve třiceti na zánět zubu nebo po hryznutí vod komára.

Ale nemuselo by bejt špatný vrátit se na začátek všeho. A nebejt Jarin, ale Adam. Cheche. Měl bych Evu, svatej klid, nemusel bych pracovat, protože by nebylo pro koho.

Šmane, to dyby četla mamina, tak mě za tu Evu přetáhne paličkou na maso. Ale jinak se mně ta myšlenka dost zamlouvá. Moh bych si udělat šecko po svým a bylo by to dobře, protože bych byl jedinej chlap na světě.

Jarin, pán světa.

A trávil bych dny povalováním a spaním a vobčas bych si zaplaval v jezeru. A vokolo jenom příroda a jabka. No jo, moment! To bych asi musel lovit, abych se pořádně najed… Běhání a zabíjení nejsou úplně moje parketa. Dybych měl aspoň krávy, abych měl mlíko. To bych pak byl stvořitel sejra a tvarohu. Ale kdo ty krávy pochytá? Třeba by to Eva zvládla...

A víte co? Mně je asi stejně nejlíp u tý kádě s mlíkem a pak doma na pohovce. V Ráji bych ani nemoh zajít k Fanoušovi. A neměl bych maminu, to je samozřejmě taky podstatnej nedostatek.

Prostě všude dobře, doma nejlíp.

 

Vloženo

Jaroměřická mlékárna