Vo bojování a utíkání

Poslední dobou sem docela smutnej, dyž čtu zprávy. A řikám si, proč to musí bejt, že si lidi navzájem dělaj peklo ze života.

Došel sem předvčírem domu z mlíkárny a koukal sem kolem. Na kuchyň, na vošoupaný lino, na zdi, co by se - řiká mamina - měly bejvaly už dávno přemalovat. A řikal sem si, jak je dobrý bejt někde doma. A jaký asi musí bejt, dyž vás z domu vykouše válka nebo hlad nebo politika a dete někam pryč, a chcete si moc myslet, že to bude jinde lepčí, jenže nikde vás nechtěj, a dyž vás tam nechaj, stejně vám tam dobře není. Takovej sem byl najednou vděčnej. Dyž sem se přizabil vo práh, co nedrží, byl sem rád, že mám vo co se přizabít. Dyž došla mamina a vynadala mi, že sem po sobě na stole nechal kupu špinavýho nádobí, byl sem rád, že mám maminu. Že s ní v těch našich maličkejch Jaromkách bydlim celý ty roky.

Lidi na celym světě utíkaj, vodněkud někam jinam, protože věřej, že jim tam bude líp. Dáni maj před volbama, a tak se předháněj v tom, kdo ty utečence důkladnějc zlikviduje. V Rusku votvíraj Vlasteneckej park, kde si můžou děcka vylízt na tank a potěžkat si granátomet. Esivá ste vo tom neslyšeli, tak to prej má bejt důležitá součást “vojensko-vlastenecký práce s mladejma lidma”. Řikal Vladimir. Ruský mladý si tam můžou zastřílet, prohlídnout si fšecku tu nádhernou těžkou techniku a raketový systémy. A pak sou z toho patřičně hrdý na celou matičku Rus, a taky sou dost v klidu, protože ví, že sou na Američany nachystaný, že si na ně nepříjdou.

Tak si řikám, komu tím lidi jako prospějou, dyž vodkudkoliv vydupou někoho, kdo za šecko může a koho za to můžou hrdinsky zlikvidovat. Vono už je nakonec fuk, esivá je to amík, muslimák, bílej, černej, žlutej nebo zelenej. Princip je asi dost podobnej. Dyž za něco může támhleten, já za to nejsem zodpovědnej. Dyž je támhleten strašnej bídník, tak já sem supráckej chlap. Vono je taky asi jednodušší, myslet si, že všici vostatní sou zlý a dou vám akorát po krku. Dycky se to potvrdí. Dyž se proti tomu domnělýmu nepříteli začnete ježit, chystat a ste na něj hnusný, von dost určitě začne mít taky pocit, že po něm dete. Akorát už pak nikdo nepříde na to, kde to šecko začalo.

Zaplať pánbůh, že u nás sou ve vládě moc zaměstnaný tím, aby se navzájem uráželi a vyhrožovali si, než aby jim zbejval čas na jakýkoliv věčí akce. Vlastně to máme eště pořád dost dobrý.

Vloženo

Jaroměřická mlékárna